Zřel cirků otevřené jícny tmavé
i sloupy ozdobené trofejemi,
a slyšel šelem řev hřmít za mřížemi
a slední pozdrav mroucích: Cesar ave!
Zřel statné juny a zřel dívky smavé,
zřel kmety v stříbru kštic, jak s haluzemi
šli palem pod andělů perutěmi
a vrhali se v spáry zvěře dravé.
A k sobě děl: Ó přesvědčení sílo,
jak velká jsi, že deptáš svět a žití
pro toto znamení, pro ten zjev kříže.
Co útěchy jen z jeho ran se lilo,
že v cestu do věčnosti jasně svítí
a nad hroby sta duchů k sobě víže.