VIII. A náhle v klášterním se viděl dvoru,

Jaroslav Vrchlický

VIII.
A náhle v klášterním se viděl dvoru, A náhle v klášterním se viděl dvoru,
šly davem před ním panny a šly ženy, šly všecky svorně kříži posvěceny, tak jako stíny v stínu tichém sboru. Ty pýchu zdeptaly i řetěz vzdoru, ty uvrhly se pod kolesa změny, svět, rozkoš, láska pozbyly vší ceny, jak za světlem šly toho meteoru. Dar mateřství, cíl ženy nejvyšší, jak lehce zdeptaly, pud utopily pod výkřikem: Můj sladký Ježíši! Snad andělové – snily – zapíší to v knihy soudu: My jsme z celé síly ne pouze vlasy, život zasvětily. 114

Kniha Votivní desky (1902)
Autor Jaroslav Vrchlický