Sluníčko drobné vidím lézti,
na rudém štítku teček pět.
Já plakal bych, toť lidské štěstí
tak malé v tento velký svět,
by neulétlo, jak je nésti!
Po květné leze ratolesti,
ni klásku neohýbne snět;
tak tiše jde a blaho věstí
sluníčko.
Pták v houští zpívá jara zvěsti,
jak malina tvůj hoří ret,
ó nech mne zlíbati jej hned,
má lásko, úsměv tvůj mi klestí
v ráj cestu, štěstí tobě jesti,
sluníčko!