V hvězdné zoři nebe hoří,
zlatých světel dav a dav!
Kde je konec tomu moři?
Duchu, bezdnem tím se plav,
mez tam je tvým snům a hoři!
A duch vzlet’; čím hloub se noří
v tento nebes zlatohlav,
rostou křídla jeho oři
v hvězdné zoři.
Cherub nad ním. Nepokoří
se tvá pýcha? Let svůj stav!
A hle, mečem svým již máv’,
hvězdy blednou, svět se boří.
Duch však nový svět si stvoří
v hvězdné zoři!