Jaké parno! Žhavý dech
sálá výhní z lesa hloubi,
do žeřava hoří mech,
strouchnivělé stojí houby,
jehly dští se stromů všech.
Odhoď knihu, práce nech –
neúprosným modrem vroubí
nebe obzor. Svět dlí v snech.
Jaké parno!
Se skrání pot v pramenech
myslivec si utřel v doubí,
leh’ a spí a nad ním v loubí
vever šiškou v tvář mu šleh’
a zas odběh’. – Jaký žeh!
Jaké parno!