MISS WATTEAU.

Jaroslav Vrchlický

Všichni znali ji a vždycky zase ohlédli se, sotva zjevila se. Účes vysoký, tvář pod ním bledá, samým pudrem skoro celá šedá. Mušky v líčku, jak menuet chůze koketní a staromodní tuze. Šatu střih při každém kroku vzdychal, vějíř motýl – dávno vypelichal. A ten úsměv jak vybledlé zlato, říkali jí vespolek Miss Watteau. Viděl jsem ji, bolesť divá znáhla hrdlo moje útrpností stáhla. Minulosti dech jsem cítil maně, jak svůj pudr sypal na mé skráně. Vše, co bylo, plálo, milovalo, vybledlé zas před mým zrakem stálo. Mrtvá vesna dýchala tu jarem jak v herbáři skoro sto let starém.

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

217. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hedva a Jiřina. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Fantina. (Emanuel z Čenkova)
  3. Rodiče její před lety (František Ladislav Menhard Litoměřický)
  4. Jak dáma, která stkvostnou toaletu ( H. Uden)
  5. V. ŠIBŘINKOVÁ EROTIKA. (Karel Mašek)
  6. První kapitola. (Josef František Karas)
  7. EGOISTA. (Antonín Jaroslav Klose)
  8. Trojí odjezd. (Bohdan Kaminský)
  9. SNÍTKA HLOHU. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Moderní profil dívčí. (Jaroslav Vrchlický)