Vzdech zoufalcův.

Hugo Václav Wunsch

V tvých očích zřím já sny své pohřbené a v důlkách tvojí tváře ruměnné zas vidím jámu, vidím samé hloží, vidím svůj hrob, v který mé tělo vloží, tvá černá kadeř sametu pak řase, jenž pro katafalk určen, podobá se, tvůj stříbrozvučný hlas, jímž kouzlíš davy, pohřební písní naposled mne zdraví, tvé žárné oči pochodně zas značí, s kterými pompfunebři kol mé rakve kráčí.

Patří do shluku

češka, vlastenský, božena, libuše, líba, čech, pleť, pěstovat, vlast, děva

216. báseň z celkových 241

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Motýl. (Václav Antonín Crha)
  2. Sonet o lásce. (Josef Svatopluk Machar)
  3. ZA PROF. ANT. HEVEROCHEM (Bohdan Kaminský)
  4. Proč zpívám. (Václav Antonín Crha)
  5. XLIII. POSLEDNÍ VŮLE. (František Ladislav Čelakovský)
  6. Jan Žižka a Prokop Holý na procházce. (Jan Slavomír Tomíček)
  7. Epilog. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. Naposled! (Václav Jaromír Picek)
  9. V HLUBOKÉM STÍNU. (Louis Křikava)
  10. Sestro milá, dávno ležíš v hrobě, (František Sušil)