Nevěřte ženám – jsou to šelmy zlé!
Jen kočky rozmazleně úlisné,
v svém sobectví tak dravě zavilé!
V svém romantickém stesku o lupu jen snící
pro svoje dravé pudy šelmy zlé,
blouznivě při tom oči zvracející,
sentimentálně dlouze mňoukající
ať na plese, ať v divadle,
ať v parku romantickém při měsíci –
tak sobecké, tak sobecké!
Každá má svoje drápky zatažené,
když na lup opatrně, zticha vychází,
každá zná skomíravě mňoukat, když je v nesnázi!
Každá má svoje drápky zatažené,
když opatrně z dálky oběť vyhlíží –
a když se vítaná jí kořist přiblíží,
jak sladce umí mhouřit ty své oči zlé,
ty oči panovačně, lačně blýskavé!
Mazlí se tenkým hláskem dlouze bolestným,
mazlí se hlavou svou obloukem sladce Istným,
svůj zrak tak rozkošivě, chtivě přivírajíc,
hřbet smyslně a hladce prohýbajíc
kruhem tak vábně, dlouze úlisným!
Když pohladíte ji – ať chválou, laskáním –
jak dlouze, úlisně se o vás tře,
jak zálibně, jak mlsně, smyslně!
Jen všimněte si její rozkoše,
jak se jí při tom v očích přivřených,
na bocích k vám tak mlsně přitřených,
na zádech zálibně a vláčně vznícených,
prohýbá, vlní, skomírá a chví,
tak hladce, ach, tak sladce v extasi
jen její nekonečné lačné sobectví...!
Oh, nezapomeňte, že ostré drápky má,
jež chytře ve svých prackách ukrývá!
Že tenký její jazyk také drásat zná!
Ó jen jí jedenkráte ubližte!
Jak prokáže hned bdělé smysly své!
Jak ukáže své pudy šelmy zlé!
Jak svýma očima hned zlobně zablýská,
a kterak hned
shrbí hřbet,
a zježí srst,
jak prst –
až zasrší – a vztekle zaprská!
Jak hbitě-ostře drápkem seknout zná!
Ó ženy kočky jsou – ó jen jim nevěřte!
Tak zlé a lstné,
od shora dolů celé falešné,
jen pro sebe tak mlsně úlisné,
tak smyslně a mlsně úlisné,
jen svoje sobectví tak teskně mňoukající,
když páří se a blouzní při měsíci –
jsou všecky jenom šelmy sobecké!