ADAGIO SRDCE.

Zikmund Winter

Tiché sny jdou duší hudbou kolébavou, vlaštovky, jež teskně veslují mou hlavou... Měkko mi je v duši, líto je mi všeho trpícího mlčky, nedořeknutého... Dívek-panenek, jež v koutku sedávají, na své ženichy však marně čekávají. Srdcí chlapeckých, snících jen zaraženě sladkých o loktech a o skutečné ženě. Rád bych pohladil dnes děcko v zamlknutí, které, zakřiknuto, šeptem si jen kutí. V ruce své vzal hlavu snílka šestnáctiletého, který lásky sen ze srdce upřed svého, a teď vkládá jej v každičké dívčí tělo. Oh, chtěl bych vzít dneska hlavu v ruce své všemu, snem co trpí, krásně churavé...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby