TOUHA PO FIALKÁCH NA PODZIM.

Zikmund Winter

Dneska jsem se ráno vzbudil s neurčitou, sladkou touhou, zvláštní touhou po fialkách... Podzim v parku snivě tesknil, neurčitým tesknil steskem, cítil jsem to jaru cizí, loučící se roztesknění. A já měl tak neúkojnou, bolestivou jednu touhu, sladkou touhu po fialkách... Po té vůni ranní rosy. po tom dechu prvé lásky, kdy se v srdci rozevoní čímsi dětsky zavýsknuvším, šťastným kouzlem ozdravení... podzim počal v parku plakat, beznadějně, usedavě...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby