Podzimní klid.

Emanuel z Čenkova

U cesty jdoucí v jehličnaté lesy hle, vlaštovek roj v ševelivé směsi na drátu chvějném telegrafních tyčí před poutí dálnou koná porady! A slunce září zlatou ještě líčí v kraj – zašlý půvab letní nálady. Leč od hor z dálky vane chladný dech a šumí v pružně štíhlých topolech jak jeseně již kolébavka táhlá, přes pole chví se holá, žárem sprahlá, kde nedávno se klasy obilí zažloutlým lánem líně vlnily... Tam na pastvinách, v šerém údolu, v němž hoši pasáci jsou pospolu, kouř ohně stoupá, v modrý oblak splývá... Kol v krajině tkví klid tak mírný, milý, neb příroda, všem plodům davši síly, jak dělnice na chvíli odpočívá...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

93. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SOUMRAK V LESE. (Petr Křička)
  2. KRAJINA ČESKOMORAVSKÉHO POHOŘÍ (Antonín Sova)
  3. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  4. TŘI JEZDCI. (Petr Křička)
  5. PŘÍZRAK. (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. PO SLUNNÉM DNU (Antonín Sova)
  7. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  8. Podzimní ohně v poli. (Antonín Sova)
  9. None (Karel Leger)
  10. Mlhavé dny. (Emanuel z Čenkova)