Míjejí rušné dny,
chce každý nový úkol.
Proč jsem tak neklidný,
když klidno tak je vůkol?
A soumrak, který pad’,
mne víc než jiné deptá.
Proč chci se ještě ptát,
když nikdo už se neptá?
A vítr vane z hor,
psi, ti se choulí v budce.
Má touha a můj vzdor
proč napřahují ruce
v dalekou, dobrou zem’,
v zem’ opravdových lidí,
za dálným obzorem,
jejž oči neuvidí?