ZVĚSŤ LÁSKY Z PROVENCE.

O věrné lásce zpívat se mi chce(J5m) jež jako zlatý pramen vytryskla(J5m) jež vykvetla jak vesna ve srdcích(J5m) dvou dětí v slunném kraji Provence(J5m) Nuž jako pramen jednou vyprysknuv(J5m) ku světlu z hlubin země nikdy víc(J5m) se věznit nedá nutit v temno zpět(J5m) a jako vesna kterou žádný mrak(J5m) a žádný vichr nezaplaší juž(J5m) když z nedozírna skane na luhy(J5m) tak ona láska jednou povstalá(J5m) svou něhou jako vesna spanilá(J5m) svou silou slepá jako proudů val(J5m) ve bojích všech se stala vítězem(J5m) Ó jest to stará velmi stará zvěsť(J5m) o Nicolettě krásné nade vše(J5m) a Aucasinu květu rytířstva(J5m) zní ke mně stoletími z Francie(J5m) kde o ní zapěl v stáří trubadur(J5m) o lásce rozjímaje o časích(J5m) kdy jemu též ta hvězda zářila(J5m) jež nikdy nezapadá slunce to(J5m) jež ještě hřeje když se o něm sní(J5m) byť pro nás zašlo třeba za hory(J5m) Tu dávnou píseň v době přesmutné(J5m) jsem vlastní duší dojat proséval(J5m) a chmurou mou jak světlo doubravou(J5m) se sladkosť jihu chvěla těšivě(J5m) a tak tu píseň nyní podávám(J5m) jak z mého přemýšlení vyšla mi(J5m) jak z mého cítění se probrala(J5m) co z mlhy ráno Ráno bylo též(J5m) před stoletími tenkrát na jaře(J5m) když kvetoucími luhy Provence(J5m) man hraběte Garina z Beaucairu(J5m) se domů vracel z města u moře(J5m) Juž nebyl mlád pan Florus z Valdoru(J5m) a Bohu tedy děkoval když hrad(J5m) a město Beaucair s valy šedými(J5m) juž konečně se před ním zjevily(J5m) neb odpočinek slibovaly mu(J5m) po dlouhé cestě Branou vysokou(J5m) jel s úsměvem a tichým náměstím(J5m) na druhý konec města velký dům(J5m) kde jeho stál příbytek bohatý(J5m) jak knížete v ohromných zahradách(J5m) Ač sotva slunce bylo vyšlo přec(J5m) když zastavil se posléz před domem(J5m) hned bylo živo uvnitř rozlétla(J5m) se vrata okovaná dubová(J5m) tlum služebníků pána přivítal(J5m) a dáma Blanka věrná jeho choť(J5m) se schodů pospíchala jemu vstříc(J5m) na ústech úsměv v očích ještě sen(J5m) Dvě pážata teď koně držela(J5m) a čekala že Florus seskočí(J5m) ten ale hleděl vážně na ženu(J5m) a pravil jí Nesu vám krásný dar(J5m) má dámo Blanko dávno kýžený(J5m) Plášť rozhalil a v náručí mu hle(J5m) jak růže krásné dítě dřímalo(J5m) as šestileté dívka spanilá(J5m) Vy dávno paní moje toužíte(J5m) po děcku v sirém domě v mlčivém(J5m) dál pravil Florus V městě našel jsem(J5m) ten vzácný květ Po moři po modrém(J5m) loď připlula a saracenský lid(J5m) jenž na ní plul tu dívku prodal mi(J5m) je kořistí od břehů afrických(J5m) tam lupiči zatrať je věčně Bůh(J5m) ji uzmuli Já pro vás koupil ji(J5m) a biskup sám ji pokřtil ve chrámě(J5m) u Mikuláše svatého Já chtěl(J5m) jí duši dříve spasit nežli vám(J5m) ji samu v náruč vložím Biskup dal(J5m) jí jméno Nicoletta Pravil tak(J5m) a dáma Blanka oči pozvedla(J5m) k jasnému nebi Bohu děkujíc(J5m) a tiše klonila se nad děckem(J5m) jež v náruč vzala tiskla polibek(J5m) mu na čelo a tak je zbudila(J5m) Tu Nicoletta trpce plakala(J5m) a neznámým volala jazykem(J5m) po matce své a marně nosili(J5m) jí hračky drahé sladké lahůdky(J5m) Dům celý sběhl se a každý chtěl(J5m) to plaché dítě těšit marně však(J5m) V tom vešel hrabě Garin z Beaucairu(J5m) se synkem svým Byl vyjel na honbu(J5m) a zvěsť o dívce přilákala jej(J5m) v té ranní době proti zvyklosti(J5m) do domu Flora mana věrného(J5m) Syn Garinův přesličný Aucasin(J5m) když k plačícímu děcku přistoupil(J5m) se sokolem svým krotkým na ruce(J5m) a když své jasné oči s úsměvem(J5m) na cizí dítě upřel usmálo(J5m) se na něj a sáhlo po ptáku(J4m) a slzami jak hvězdy svítily(J5m) teď temné její oči Z toho dne(J5m) ty děti k sobě lnuly věrně vždy(J5m) a rostly spolu jako růže dvě(J5m) na keřích sousedních až přišel čas(J5m) kdy Aucasin ku dvoru krále šel(J5m) co páže aby mravům rytířským(J5m) se přiučil Tam strávil jinošství(J5m) a vrátil se do slunné Provence(J5m) co mladý rek A přišel v pravý čas(J5m) neb otec jeho Garin z Beaucairu(J5m) byl zapleten do bojů bez konce(J5m) a hrozil mocný jeho nepřítel(J5m) že země jeho všechny zabéře(J5m) i hrad a město jeho kvetoucí(J5m) Tím nepřítelem Bougars z Valençu(J5m) byl ode dávna Garin byl juž stár(J5m) a sláb a sešlý pozdní byl to květ(J5m) ten jediný ten sličný jeho syn(J5m) a všechnu naděj skládal otec v něj(J5m) Syn naslouchal těm dlouhým výkladům(J5m) o křivdách spáchaných o přípravách(J5m) jež Bougars strojil ku své výpravě(J5m) pod bašty Beaucairské a těšil se(J5m) na boj a na vítězství Prohlížel(J5m) pak válečné na hradě zbrojení(J5m) a sešel do města tam na baštách(J5m) se potkal s Florem manem oddaným(J5m) a mocným nad jiné Ten v dům jej zval(J5m) kde dáma Blanka zas jej vítala(J5m) svým mírným úsměvem a důstojným(J5m) Den slunný byl a zářil plně v síň(J5m) stín maleb okních padal jako déšť(J5m) všech drahokamů vzácných východních(J5m) na dlažbu stlanou ratolestmi z myrt(J5m) a ptáků zpěv zněl sladce ze zahrad(J5m) Tu malá ruka těžkou záslonu(J5m) u dveří pozvedla a do síně(J5m) zjev luzné dívky vkročil blížila(J5m) se jinochovi Čarných očí svit(J5m) jak slunce jasný byl a snivý tak(J5m) jak soumrak večerní a vlasů noc(J5m) se modrala nad čelem sněhovým(J5m) jak temno letních nebes bez luny(J5m) Klon hlavy její tak byl spanilý(J5m) jak pohyb lilie když dýše van(J5m) a krok byl lehký jako gazelly(J5m) a hlas jak záchvěv stříbra zvonící(J5m) když zašeptala Vítej v Beaucairu(J5m) a přistoupíc mu číši podala(J5m) na míse stříbrné Vstal Aucasin(J5m) a dvorně klonil se a pravil pak(J5m) Toť Nicoletta Bože v nebesích(J5m) tak krásná je jak v ráji andělé(J5m) A upřel zraky na ni planoucí(J5m) a dívka hleděla mu do očí(J5m) až ruměnec ji polil sklopila(J5m) pak zmateně svůj slunný temný zor(J5m) a mlčela však povzdech pozdvihl(J5m) jí ňadra mladistvá jež pod rouchem(J5m) se dmula jak dva plné lotosy(J5m) před samým rozpučením Mlčela(J5m) a Aucasin též slov juž nenašel(J5m) a zmaten odešel by na večer(J5m) se do zahrad zas vonných dostavil(J5m) Pod kvetoucími stromy našel zas(J5m) po čem byl toužil dívku spanilou(J5m) U nohou dámy Blanky seděla(J5m) jež měkký předla len a přesladkým(J5m) svým hlasem předčítala modlitbu(J5m) jež psána byla v knize veliké(J5m) na pergamenu zlatem zdobeném(J5m) a okrášleném malbou bohatou(J5m) Byl večer tichý nebes temná žluť(J5m) se lila korunami kaštanů(J5m) jak glorie kol postav souladně(J5m) a dáma Blanka v důstojnosti své(J5m) a Nicoletta záříc nebesky(J5m) v té bělosti svých liliových rouch(J5m) na mysl Aucasinu přivedly(J5m) v ráz vzpomínku na krásné sousoší(J5m) jež ve Beaucairu stálo v kostele(J5m) a svatou Annu zobrazovalo(J5m) a v útlém věku Pannu nejsvětší(J5m) Když Nicoletta ale pozvedla(J5m) své vlahé oči temné plné snů(J5m) a neurčitých tužeb Aucasin(J5m) na svatou zapomněl a zmocnila(J5m) se závrať jakás posud neznámá(J5m) a něha jeho mysli zmatené(J5m) Pak v noci nespal srdce tlouklo mu(J5m) a nemohl se rána dočkati(J5m) by zase Nicolettu uviděl(J5m) Tak po týden ji vídal den co den(J5m) a pokaždé když vešel vítala(J5m) jej úsměvem tak sladce záhadným(J5m) a vážná plna vděku pokorně(J5m) pak růži podala mu pokaždé(J5m) co hold neb víno v číši stříbrné(J5m) na pokyn dámy Blanky Na večer(J5m) když měsíc jednou svítil čarovně(J5m) tu pod lipou ji potkal v zahradě(J5m) bez dámy Blanky Za ruku ji jal(J5m) a šeptal sotva strachem dýchaje(J5m) Ó Nicoletto já tě miluji(J5m) A zmaten byl a bled a rozčilen(J5m) Však ona klidně na něj hleděla(J5m) ni stopy překvapení nebylo(J5m) na její tváři tiše pravila(J5m) Můj Aucasine já to dávno vím(J5m) Já miluji tě od prvního dne(J5m) co oči moje potkaly tvůj zrak(J5m) Ta láska se mnou rostla Aucasin(J5m) však zvolal Dívko ach ty nechápeš(J5m) Ne jako bratr sestru miluje(J5m) já tebe miluji Jak ženu muž(J5m) A ona na to Nejsem sestrou tvou(J5m) a lásku chápu neboť cítím zde(J5m) v tom srdci ubohém že bez tebe(J5m) bych zemřela jak hvězda bez světla(J5m) A náhle oba vlastním slovům svým(J5m) se divili mlčíce klonili(J5m) se k sobě jejich rty se setkaly(J5m) jak kalichy dvou čistých lilií(J5m) a pili duši jeden druhého(J5m) tak jedním dlouhým snubným polibkem(J5m) Pak druh na druha zase hleděli(J5m) a viděli se v světle novém tak(J5m) že oběma se zdálo teprv teď(J5m) že poznali se v pravé tvářnosti(J5m) On zdál se jí jak květem krytý strom(J5m) tak pevný a tak sladký zároveň(J5m) a z jeho síly velká důvěra(J5m) se v duši její linula a klid(J5m) Však ona zjevila se náhle mu(J5m) co bytosť z krajů cizích nezemských(J5m) cos kouzelného měla v pohledu(J5m) plam plný velkých tajů háral v tmě(J5m) těch zraků působících závrať mu(J5m) a zdála se mu bájný jako pták(J5m) jenž každou chvíli zmizet by mu moh(J5m) strach pojal jej že v dál mu uletí(J5m) A cítil nyvosť sladkou vnikati(J5m) do duše do těla ta zmámila(J5m) ho jako těžká vůně jasmínu(J5m) a zdálo se mu síly veškeré(J5m) že prchají mu Něm jak bez duše(J5m) teď sedával u krbu s otcem svým(J5m) a neslyšel co stařec povídal(J5m) a neslyšel ty zprávy osudné(J5m) o bojích nešťastných jež prohrával(J5m) Garin co den na hrabství hranicích(J5m) Sen čarný zdál se že ho podmanil(J5m) a posléz otec vzkřikl zoufale(J5m) Mé dítě vidím nemoc smrtelná(J5m) že vyrvat hrozí tě z mé náruče(J5m) Co bolí tě co duši trýzní tvou(J5m) Jak ze sna takto syn mu odvětil(J5m) Ty uhodl jsi otče choroba(J5m) mě jímá velká těžká hluboká(J5m) Ta choroba jest láska šílená(J5m) Já zemru jestli brzy nepojmu(J5m) za ženu Nicolettu Vzpřímil se(J5m) tu hrabě Garin blesky šlehaly(J5m) mu z očí hněvem chvěl se osykou(J5m) Ty nejsi synem mým ne mužem jsi(J5m) V té chvíli když se blíží nepřítel(J5m) když čekám celou spásu z rukou tvých(J5m) v tu chvíli odvahu máš broukati(J5m) o lásce své jak krotký holoubek(J5m) Jdi Chop se meče v boj se uvrhni(J5m) bych slabosť tvou ti mohl prominout(J5m) Však Aucasin mu prostě odtušil(J5m) Mru láskou otče Žíti nemohu(J5m) bez Nicoletty Rozhorlil se víc(J5m) než dříve otec Hanba tobě buď(J5m) ať Bůh mě tresce jestli prominu(J5m) ti sketskou tvoji slabosť Dobouřil(J5m) a syn mu na to klidně pravil tak(J5m) Ať Bůh mě tresce jestli povolím(J5m) Dřív nechci konat žádnou povinnosť(J5m) dřív nechci vzpomenout že rytířem(J5m) a synem tvým jsem než mi přislíbíš(J5m) že Nicolettu družku přesladkou(J5m) mi zasnoubíš co ženu půjdu pak(J5m) a Bougars ať se chvěje v hradě svém(J5m) Zbled hrabě Garin prudce domlouval(J5m) pak jedinému svému dítěti(J5m) Jsi smyslů zbaven Mluví horečka(J5m) z tvých pošetilých slov Přec dobře víš(J5m) že koupil Florus dítě neznámé(J5m) a z krve pošlé lidí pohanských(J5m) kdes u moře Že vychoval ji tak(J5m) jak dceru svou to chválit nutno snad(J5m) a připouštím že krása zdobí ji(J5m) Jest dosti dobrá aby Florus dal(J5m) ji kupci za ženu neb měšťanu(J5m) tam dole v městě Ten ať ženu ctí(J5m) v ní spanilou ať sobě za rovnou(J5m) ji třeba má Však nikdy v tento hrad(J5m) vjezd slavit nebude svůj svatební(J5m) Pro svého syna hledám nevěstu(J5m) blíž stupňů trůnu krále Francie(J5m) ne v tůni saracenských kalužin(J5m) Jak bleskem dotknut zůstal Aucasin(J5m) tma byla v očích jeho vázl dech(J5m) mu v hrdle rychle ale zmužil se(J5m) hrd jako král ze svého křesla vstal(J5m) a kliden pravil pevně s úsměvem(J5m) Co mluvíte o trůnech otče můj(J5m) Kde jest ten trůn jenž jí by hoden byl(J5m) Jest koruna již nese na hlavě(J5m) král francouzský neb rovněž anglický(J5m) neb žezlo svaté římských cesarů(J5m) a těch již v Cařihradě panují(J5m) dost sotva dobré aby podnož se(J5m) pod krásné její nohy z něho skul(J5m) Že ke mně ponížila luzný zor(J5m) toť lásky div toť více ceny má(J5m) než celá sláva hrabat z Beaucairu(J5m) Tak pravil Aucasin a odešel(J5m) a hrabě Garin něm jak ohromen(J5m) u krbu zůstal sedět celou noc(J5m) sám v pusté síni hlavu kloně v dlaň(J5m) Když ráno bylo k Floru zavítal(J5m) do domu jeho přikvačil jak bouř(J5m) a vrh se v sedadlo a věrný man(J5m) byl polekán a zvolal Hrabě můj(J5m) zas přišla zlá osudná novina(J5m) Můj lid juž připraven jen povelte(J5m) a půjdem proti vrahům statně v boj(J5m) A dáma Blanka přišla do síně(J5m) a celá bledá v slzách zvolala(J5m) Ó zajisté že Florus povinnosť(J5m) svou vykoná Ať táhne v lítý boj(J5m) já zatím zde se budu modliti(J5m) by Bůh nás spasil mír nám vrátil zas(J5m) Děl Garin chmurně Jiná vede věc(J5m) mě k vám můj Flore Budiž prokleta(J5m) ta dálná země břeh ten africký(J5m) jenž dcerku vaši vrhl v hrabství mé(J5m) co mornou zkázu Florus oněměl(J5m) tak překvapen byl dáma Blanka však(J5m) se vztyčila a klidně pravila(J5m) Jste v domě mém můj pane hostem jste(J5m) a nemohu vás kárat ostře tak(J5m) jak srdce moje velí v nevoli(J5m) Čím ublížilo dítě ubohé(J5m) vám pane dítě které miluji(J5m) jak vlastních očí světlo duši svou(J5m) Čím ublížila vaše dcerka mi(J5m) ptal Garin trpce se nuž nevíte(J5m) že z duše mé mi syna vyrvala(J5m) Že čarodějka lstivá pohanská(J5m) jej kouzly zmámila až sešílel(J5m) Že v hrdém vzdoru trvá proti mně(J5m) svých povinností že se odříká(J5m) že za ženu ji žádá chorobně(J5m) o ní jen blouzní Budiž prokleta(J5m) Děl Florus Pane jest to možné vše(J5m) A dáma Blanka bledá ztrnulá(J5m) se chytla za čelo a zvolala(J5m) Sen těžký pane v noci trápil vás(J5m) Jest Nicoletta posud dítětem(J5m) jak ptáče veselá a lásky taj(J5m) jak kouzla černá jest jí neznámým(J5m) Vy ranil jste mě lží svou hluboce(J5m) V tom zašelestil lehký tichý krok(J5m) na dlažbě z mramoru a u dveří(J5m) zjev Nicolettin luzný vábný stál(J5m) ve stínu napolo kol hlavy jen(J5m) jí slunce svit hrál v temnu kadeří(J5m) z nichž modro plálo bílá jako sníh(J5m) a s očima jak rosa jasnýma(J5m) se zdála víc než krásou pozemskou(J5m) I hrabě Garin ztich když spatřil ji(J5m) a ona k dámě Blance přistoupla(J5m) a ruku líbajíc jí pravila(J5m) Co hrabě Garin děl to není lež(J5m) Syn jeho obdařil mne láskou svou(J5m) Ó dámo Blanko vím co láska jest(J5m) Já Aucasina celou duší svou(J5m) jak Boha miluji a na věky(J5m) Tu lásku vyrvat nikdo nemůže(J5m) nám ze srdce snad ani v nebi Bůh(J5m) Snad jeho ženou nikdy nebudu(J5m) to ale lásce mojí nevadí(J5m) Mé tělo i má duše jeho jest(J5m) Tak pravíc tiše vyšla ze síně(J5m) jak byla přišla zdálo se(J4m) těm udiveným již jí slouchali(J5m) že skutečností nebyl její zjev(J5m) Však hrabě Garin nejdřív promluvil(J5m) Vy slyšeli jste hrdý její vzdor(J5m) Vy slyšeli jste jak se přiznala(J5m) Nuž přisámbůh jestliže nezmizí(J5m) do zítřka z města že ji upálím(J5m) jak čarodějku zlou a rouhavou(J5m) Děl Florus na to Dobře pane můj(J5m) Jsem bez viny a dáma Blanka též(J5m) Já Nicolettu odsud odvezu(J5m) a Aucasin ji více nespatří(J5m) Den nešťastný jej vedl v tento dům(J5m) Za hříchy naše Bůh nás tresce tak(J5m) i vás i mne Buď chválen v nebesích(J5m) A dáma Blanka Amen šeptala(J5m) a zakryla si tvář a plakala(J5m) a hrabě Garin s hlavou skloněnou(J5m) se vrátil tich a zasmušen v svůj hrad(J5m) Ve hloubi zahrad zarostlý byl kout(J5m) kam nikdo z domu Flora nechodil(J5m) věž stará z mramoru se drolila(J5m) tam pomalu a byla pokryta(J5m) od římsy k římse hnízdy ptačími(J5m) a říkalo se maurská princezna(J5m) že někdy vystavila ji svou vlasť(J5m) když byla opustila s křesťanem(J5m) jenž nevěren ji pozděj opustil(J5m) Před věky prý to bylo zmírala(J5m) v té věži žalem lásky pomalu(J5m) do posledka prý pevně doufajíc(J5m) že milenec se vrátí přece k ní(J5m) Řeč ptáků znala prý a sýlala(J5m) je v širý svět by zpráv jí přinesli(J5m) kde ten jejž věrně milovala dlel(J5m) A ptáci kteří dnes tam hnízdili(J5m) to byli oněch dávných potomci(J5m) a vzdechy lásky maurské princezny(J5m) se byly věky na ně dědily(J5m) a šveholili je po dlouhý den(J5m) teď na keřích kde růže bujely(J5m) neb u fontánu drolícího se(J5m) též jako věž jenž studní bolu slul(J5m) tož proto že své slzy princezna(J5m) do jeho vod byla vždy ronila(J5m) Do věže té již kryly cypřiše(J5m) tak vysoké a husté temnou zdí(J5m) že zdály se do věže maurické(J5m) ved Florus nyní v noci tajemně(J5m) svou dceru přijatou a pravil jí(J5m) Já s tebou nemohu se rozloučit(J5m) Zde tajně skryta vězněm zůstaneš(J5m) tak dlouho neblahá až Aucasin(J5m) na tebe zapomene Otcův hněv(J5m) pak pomine a volnou budeš zas(J5m) I dáma Blanka s ní se loučila(J5m) a Nicoletta vešla zavřely(J5m) pak za ní dvéře Zvolna stoupala(J5m) po schodech vzhůru v temnou nyní síň(J5m) již byli připravili mezi dnem(J5m) co příbytek jí rukou pečlivou(J5m) Tam vrhla se na měkký koberec(J5m) a plakala tak v žalu volajíc(J5m) Až zapomene prý Ó Bože můj(J5m) pak nikdy víc ať raděj nevyjdu(J5m) ze svého žaláře Strasť vězení(J5m) pak pramenem mi bude rozkoše(J5m) neb raděj smrť než jeho nevěra(J5m) A zůstala na tváři ležeti(J5m) až do rána když zora zaplála(J5m) a ptáci zpívali Jich sladký zpěv(J5m) ji osvěžil jak kvítko rosy chlad(J5m) a zvedla hlavu ohlížela se(J5m) Síň byla cize krásná klenuta(J5m) jak graciósní vása zvrácená(J5m) dnem vzhůru prohlubeným souladně(J5m) stěn mramorových hladkosť brunátná(J5m) se zdála jedním velkým zrcadlem(J5m) a nesla klenbu krytou fajansí(J5m) tou nejjemnější tmavě azurnou(J5m) na jejíž půdě hrdě slunili(J5m) se krásní pávi v plné nádheře(J5m) a nevídaných květin pestrá směs(J5m) tam jemnou malbou všude bujela(J5m) a zlatě rytým písmem arabským(J5m) déšť sladkých veršů lil se zářící(J5m) do girland rostlin z modra pozadí(J5m) Ze zahrad s ranní zorou růžovou(J5m) pach nejsladší teď vnikal v komnatu(J5m) a Nicoletta k oknu stoupila(J5m) a hleděla přes temné cypřiše(J5m) jež plny rosy byly třpytivé(J5m) a plny ptáků houpajících se(J5m) na jejich větvích přes ně hleděla(J5m) do zahrad plných růží lilijí(J5m) a daleko přes město v širý kraj(J5m) kde lesy stály háje kývaly(J5m) a bílé páry z luhu stoupaly(J5m) a naděj v mladém srdci zbudila(J5m) se jí jak zázrakem a usmála(J5m) se dívka sladce pravíc sobě tak(J5m) svůj jasný obličej o okna sloup(J5m) si podpírajíc Pravda sira jsem(J5m) v tom okamžiku Aucasine můj(J5m) a vězněm proto že tě miluji(J5m) Však dobře vím že nezapomeneš(J5m) A jak ten pták z temného cypřiše(J5m) tam do vzduchu teď volně nese se(J5m) výš ještě výš jak by se napit chtěl(J5m) ze zřídla světla tak já volnosť svou(J5m) zas nabudu a k tobě přilétnu(J5m) ty moje slunce Světlo z očí tvých(J5m) též pít pak bude zrak můj žíznivý(J5m) až zaplaví jej slza radosti(J5m) Tak sama sebe dívka těšila(J5m) při svitu zory v staré ve věži(J5m) Dnem druhým zvěsť se městem šířila(J5m) že Florus zavez dívku do dálí(J5m) že zase prodal ji prý v otroctví(J5m) a někteří docela tvrdili(J5m) že hrabě Garin zabil nešťastnou(J5m) Děl každý co mu vnukla obraznosť(J5m) a do hradu kdos přines smyšlénku(J5m) tu neblahou a zbledl Aucasin(J5m) a větrem letěl k Floru do města(J5m) Dům manův pust však byl a Aucasin(J5m) si marně žádal krátkou rozmluvu(J5m) buď s dámou Blankou která churava(J5m) do komnaty se uzavírala(J5m) buď s Florem samým ten prý nevrátil(J5m) se z města zpět kam dívku zavezl(J5m) Dva hrozné dni v té nejistotě byl(J5m) až Flora zastih k nohám padl mu(J5m) a zvolal divoce Vydej mi ji(J5m) ji kterou duše moje miluje(J5m) neb proklet buď na věky do pekel(J5m) Kdo dal ti právo rozloučiti nás(J5m) Děl na to Florus Ženou nebude(J5m) ti Nicoletta nikdy otec tvůj(J5m) tak přísahal a příliš vzácným jest(J5m) stkvost její čistoty bych vydal jej(J5m) na pospas nezřízených chtíčů tvých(J5m) Bled vášní těmi slovy podrážděn(J5m) vzkřik v divém rozechvění Aucasin(J5m) Což já se po tom ptám co otec chce(J5m) Vře ve mně oheň Prahnu zoufale(J5m) po luzném jejím těle po duši(J5m) ať kněz nás spojí chce li nebo ne(J5m) Smíš takto mluvit Florus odtušil(J5m) což nebojíš se že tě slyší Bůh(J5m) že světlý ráj ti někdy odepře(J5m) pro rouhání tvé smělé nesvaté(J5m) Pít ze rtů jejích rozkoš rájem jest(J5m) děl Aucasin a třeba padat chci(J5m) do plamů propasti v tůň pekelnou(J5m) jen ji když v loktech budu držeti(J5m) Do pekel zdávna vše se ubírá(J5m) co kouzlem na té zemi zářilo(J5m) tam mocných zpěvů mistři harfnéři(J5m) již duše zlatým zvukem jímali(J5m) a krásné paní velcí rekové(J5m) V nich ve všech háral nesmírný ten žár(J5m) jenž hvězdy trhá k sobě který dme(J5m) i chladné moře proti měsíci(J5m) a sladce zase růži spanilou(J5m) na keři rozsvěcuje vonný plam(J5m) a nyvě z hrdla tryská slavíků(J5m) žár lásky kterou hříchem zovete(J5m) Jdi sám si v ráj kde bledý mučedník(J5m) a svadlý stařec v mrazném blahu mdlí(J5m) Bůh odpusť vám to hříšné rouhání(J5m) děl na to Florus v duši dojatý(J5m) tou slepou vášní Bůh vám odpusť vše(J5m) Však Nicoletty luzný obličej(J5m) víc neuvidíte já zavez ji(J5m) do města při moři a pluje juž(J5m) v dál modrou Nikdy víc se nevrátí(J5m) Váš otec dívce hrozil hranicí(J5m) je zachráněna Zapomeňte ji(J5m) Buď s vámi mír Odešel Aucasin(J5m) měl v srdci smrť a slzy tekly mu(J5m) jak jarní déšť v síni seděl v své(J5m) se zrakem shaslým tělo bez duše(J5m) Tou dobou hrabě Bougars z Valençu(J5m) byl vojska porazil jež bránila(J5m) mu přístup ku samému Beaucairu(J5m) a s ránem přišel s valů viděli(J5m) teď vláti rudé jeho prapory(J5m) jak krví padlých bratrů sbarvené(J5m) a bez konce ty voje zdály se(J5m) jež kolem města stany rozbily(J5m) vzduch vítězným plníce jásotem(J5m) Pláč žen a dětí městem sevřeným(J5m) se rozléhal Ač muži hledali(J5m) zbraň každý nejlepší a spěchali(J5m) na bašty v rozechvění nesmírném(J5m) přec zoufalství na tvářích jevilo(J5m) se patrné jim neboť nevěřil(J5m) juž nikdo vůdcům poraženým vždy(J5m) Po příkré cestě na hrad vedoucí(J5m) se brali starci v smutek odění(J5m) o hole podepřeni pomalu(J5m) do síně vešli klekli na dlažbu(J5m) před Garinem a jeden zvolal z nich(J5m) Juž raděj vzdej se Na nás nežádej(J5m) krev našich synů každý miluje(J5m) své dítě jako ty jenž zavíráš(J5m) do komnat Aucasina v obavě(J5m) že v boji beznadějném zhyne ti(J5m) Buď nebezpeč ať sdílí na valech(J5m) vzor ostatním v nich budě odvahu(J5m) neb brány města vel nám otevřít(J5m) Něm nejdřív bolem Garin posléz děl(J5m) Juž pojďte se mnou sami uslyšte(J5m) z úst mého syna on že vinu má(J5m) ne já a suďte o mém neštěstí(J5m) Šel vrávoravým krokem sledoval(J5m) sbor starců dlouhou chodbou vnikli pak(J5m) do síně polotemné ve křesle(J5m) kde Aucasin jak zlomen spočíval(J5m) bled jako přízrak v očích chorou zář(J5m) Jak kolem lože zmírajícího(J5m) jen šeptem starci úžas jevili(J5m) nad strnulostí Aucasinovou(J5m) však otec jeho ruku položil(J5m) mu na rameno takto zvolaje(J5m) Vstaň synu vzchop se střásej chorobu(J5m) jak pouto ze sebe Před branami(J5m) juž stojí vrah a zvedá břitký meč(J5m) na prsa moje Pospěš bránit mne(J5m) Však brvou ani nehnul Aucasin(J5m) a stařec vzdychl z hluboka a děl(J5m) Ó běda mi jsem sir a opuštěn(J5m) a zardívat se učím v stáří svém(J5m) Ó raděj zab mne synu nevděčný(J5m) Slyš pochybují o tvé mužnosti(J5m) a sketou v městě nazývají tě(J5m) Ty ještě mlčíš Bůh ať trestá tě(J5m) A schýlil hlavu Pojednou se vrh(J5m) před synem v prach objal mu kolena(J5m) a zvolal s pláčem Nuže viz mne zde(J5m) u nohou svých Já starý otec tvůj(J5m) ten kterému bys sloužit v úctě měl(J5m) před tebou klečím ruce povznáším(J5m) a zaklínám tě láskou matky tvé(J5m) tvé matky slyšíš která v kostele(J5m) pod těžkou deskou dříme mrtvých snem(J5m) ó šťastnější nad neblahého mne(J5m) tou láskou zaklínám tě povinnosť(J5m) svou konej syna muže rytíře(J5m) tož k vůli cti když pro mne nemáš cit(J5m) Tak zvolal hrabě hlavu položil(J5m) na synův klín a hlasně zakvílel(J5m) Tu mocně pohnut povstal Aucasin(J5m) a zvedal jej sám k nohám se mu vrh(J5m) a zvolal Otče otče promiň mi(J5m) Chci do boje a vím že spasím tě(J5m) Však slitování měj s mou mladostí(J5m) a slib mi otče že když vrátím se(J5m) když nezahynu v seči slib mi to(J5m) že s Nicolettou jednou naposled(J5m) mi promluviti dáš že připustíš(J5m) bych jediný na čelo polibek(J5m) jí vtlačit směl když na vždy rozloučit(J5m) se máme zde a neuvidět víc(J5m) Ó slib mi to Tu naděj ponesu(J5m) pak sladkou před sebou co prapor svůj(J5m) a s praporem tím bude vítězství(J5m) Tak zvolal Aucasin a jako mrak(J5m) stál dlouho Garin něm a zachmuřen(J5m) až starci z města přišlí prosili(J5m) Buď povolným a dej ten pane slib(J5m) Nás prosba jeho věru dojala(J5m) Na vlastní mládí pomni na ten čas(J5m) kde zlaté květy lásky pučely(J5m) ti v srdci též Buď pane spravedliv(J5m) Děl hrabě Garin tiše loudavě(J5m) jak mimoděk Nuž staň se tedy tak(J5m) Když dořek Aucasin jak mladý dub(J5m) se vzpřímil jejž byl vichr přemocný(J5m) ku zemi dlouho chýlil Strhl meč(J5m) a štít se sloupu v štít ten udeřil(J5m) a zvolal jako hrom Kde jest můj kůň(J5m) Vystoupl na pavlán a s nadšením(J5m) jej shromáždění muži vítali(J5m) když plamenným je slovem k boji zval(J5m) Ruch nastal živý mosty spuštěny(J5m) a v čele voje vyjel Aucasin(J5m) na bílém koni cválal do města(J5m) a blesky pršely mu ze zraků(J5m) a jako divem v hrudi mužů všech(J5m) se zápal rodil víra v vítězství(J5m) Do boje Vzhůru městem znělo to(J5m) a mžikem zely brány do kořán(J5m) a nepřítel se lekl překvapen(J5m) tím valícím se proudem nadšenců(J5m) v čele pluku letěl Aucasin(J5m) jak svatý Jiří saň když potřít jel(J5m) jak zlaté ráno zářila mu líc(J5m) ta jeho sladká z plavých ručejů(J5m) se noříc vlasů dlouze proudících(J5m) zpod lesklé helmy Oči azurné(J5m) mu temné dlouhé řasy slonily(J5m) a něha vesny linula se z nich(J5m) jel jako ve snu mdloba podivná(J5m) jej držela tíž lásky nesmírné(J5m) a přece duši křídla dávala(J5m) ta nyvá choroba neb Aucasin(J5m) zjev Nicolettin nemoh odloučit(J5m) od myšlénky velkého vítězství(J5m) jež dobyt nutno bylo Letěl v boj(J5m) přes všechnu sladkosť lásky s vědomím(J5m) že nese smrť a zhoubu odpůrcům(J5m) a osudu a smrti velký stín(J5m) v zář jeho spanilosti mísil se(J5m) až hrůza nepřátele jímala(J5m) ten andělský když zřeli krásný zjev(J5m) kol něhož sice roucha hedvábná(J5m) se vlnila pestrá jak květů smalt(J5m) jenž mával smrtonosnou zbraní však(J5m) ten andělský když zřeli krásný zjev(J5m) v jehožto zracích azur nebes snil(J5m) však zhouba blesku rovně hrozila(J5m) Seč byla krutá muži padali(J5m) jak klasy v poli žeň když nastala(J5m) rek největší byl ze všech Aucasin(J5m) proud nejdivější břehy trhá tak(J5m) jak on porážel šiky nepřátel(J5m) Déšť jako hustý rány padaly(J5m) na všechny strany helmy rozpoltil(J5m) jak duby blesk a štíty pukaly(J5m) jež polekaní na svou ochranu(J5m) nad hlavy zvedali ne jeden meč(J5m) na kusy rozbil který vniknouti(J5m) se snažil v prsa jeho hrdinná(J5m) Pět rytířů byl skolil do prachu(J5m) pět bohatýrů vůdců slavených(J5m) již byli posud vítězili vždy(J5m) ve tuhých bojích proti Garinu(J5m) Tím nepřátelům klesla odvaha(J5m) a začali se chystat k útěku(J5m) Tu proti Aucasinu přihnal se(J5m) na oři jako oheň divokém(J5m) muž majestátní v temném oděvu(J5m) a nastal nyní nejkrutější boj(J5m) jenž končil tím že rytíř neznámý(J5m) tak silnou ránu kopím utržil(J5m) že s koně kles Seskočil Aucasin(J5m) meč odňal mu a pravil Vzdejte se(J5m) a zároveň jej zvedal přílbici(J5m) mu s hlavy sňal by dýchal volněji(J5m) proud vlasů stříbrných tu vylil se(J5m) na bledý bohatýra obličej(J5m) a výkřik zazněl Hrabě Bougars sám(J5m) jest zajat Aucasinem z Beaucairu(J5m) Děl hrabě Bougars Bůh mě vydal vám(J5m) neb ďábel do rukou Kdo pane jste(J5m) A uslyšev pak jméno povzdychl(J5m) a svěsil mlčky hlavu Konec byl(J5m) teď bojů náhle prchal nepřítel(J5m) a vzduch se třásl křikem Beaucairských(J5m) Na bílém koni v slávě Aucasin(J5m) jel zpět do hradu hrabě z Valençu(J5m) mu sledoval a Garin zajásal(J5m) když slyšel zvěsť a syna uviděl(J5m) Do síně vešel Aucasin a děl(J5m) Můj otče vykonal jsem povinnosť(J5m) Teď slib svůj splň Před tváří mužů všech(J5m) již se mnou bojovali vítězství(J5m) ti dobyli já připomínám ti(J5m) cos slíbil mi že čistý polibek(J5m) na čelo Nicolettě vtlačit smím(J5m) že promluvím s ní Rychle pokyn dej(J5m) a Florus poví mi kde její skryt(J5m) O jakém slibu mluvíš Odtušil(J5m) mu otec přísně Nevím o ničem(J5m) O věcech vážných s tebou promluvím(J5m) O výkupném hraběte z Valençu(J5m) Při hlavě mé tu zvolal Aucasin(J5m) což možno bys tak krátkou paměť měl(J5m) Já přísahám že neustoupím ti(J5m) že žádat budu co jest právem mým(J5m) Blesk šlehl z oka Garina a děl(J5m) A já zas při své hlavě přísahám(J5m) že upálím tu dívku zlověstnou(J5m) do rukou svých když kdy ji dostanu(J5m) Což nikdy sporů konec nebude(J5m) Zbled Aucasin a slzu v oku měl(J5m) když otci odpověděl Bolestné(J5m) to věru když kdo v stáří vašem lže(J5m) Já zardívám se za vás otče můj(J5m) V tom rozlétly se dvéře do síně(J5m) teď vešel hrabě Bougars z Valençu(J5m) a hlasem chvějícím se promluvil(J5m) V hrad váš já toužil vejít Garine(J5m) však jinak než to Bůh dnes usoudil(J5m) Buď jeho vůle tresce hříchy mé(J5m) Teď hrabě rcete jaký osud můj(J5m) Mně nezbývá než vám se podrobit(J5m) Chtěl pokleknout před Garinem jenž hrd(J5m) a příkře proti němu vztyčil se(J5m) však Aucasin ho zadržel a děl(J5m) Ne otcův nýbrž mým jste zajatým(J5m) můj pane Uznáváte pravdu tu(J5m) Vy vítězem jste vzdychl zajatý(J5m) já uznávám že právo náleží(J5m) vám rozhodnout co stát se se mnou má(J5m) Jest bez milosti krutá mládež vždy(J5m) a čekám nejhorší že strojí mi(J5m) ta vaše bujnosť divá nemoudrá(J5m) Však buď jak buď Juž rychle rozsudek(J5m) svůj proneste Tu klidně Aucasin(J5m) mu pravil Hrabě ruku podejte(J5m) pak promluvím A Bougars ruku dal(J5m) a pravil Když vám hledím do tváře(J5m) cos dojímá mne Věru zdá se mi(J5m) že do rukou mě vydav nepřátel(J5m) Bůh šlechetného zvolil vítěze(J5m) Nuž stanovte juž moje výkupné(J5m) a přidám krásné koně sokoly(J5m) psy bystré jako vichry stříbrné(J5m) a zlaté stkvosty vše co nádavek(J5m) za vašich očí mírnou vlídnou zář(J5m) Ne pravil Aucasin to není to(J5m) co srdce moje žádá Slyšte mne(J5m) Před Bohem přísahejte nikdy víc(J5m) že otce mého soužit nechcete(J5m) ni pustošiti válkou jeho zem(J5m) To přísahejte pane především(J5m) Při živém Bohu přísahám na kříž(J5m) na svatý na rytířskou svoji česť(J5m) že hraběte Garina nikdy víc(J5m) v svém žití nenapadnu jeho zem(J5m) že svatá mi jak vlastní majetek(J5m) Tak jasným hlasem Bougars přísahal(J5m) a Aucasin jej objal pravil pak(J5m) To jesti vše co žádám a nic víc(J5m) Tím propouštím vás hrabě z zajetí(J5m) jste volný Bůh vás domů provázej(J5m) A jal jej za ruku a vyšel s ním(J5m) než překvapený Garin vykřiknout(J5m) ba rukou pohnout mohl za sebou(J5m) pak dvéře zavřel těžké na zámek(J5m) a usmál se když v síni za sebou(J5m) hluk slyšel vřavu divé volání(J5m) se schodou pádil oře přivedli(J5m) dva ohnivé dal jeden hraběti(J5m) na druhého se vrh a ze hradu(J5m) a městem jeli spolu udiven(J5m) kde lid se stavěl Nikdo odvahy(J5m) však neměl vstoupiti jim do cesty(J5m) neb vážně tak a velce Aucasin(J5m) do davu hleděl jako archanděl(J5m) jenž z plamů třímá na ochranu meč(J5m) pro toho jehož vede Z města tak(J5m) do kraje vyjeli a na vršku(J5m) pod nímž se v bázni vojsko sbíralo(J5m) po boji rozptýlené v útěku(J5m) se zastavili pravil Aucasin(J5m) Teď v jistotě jste hrabě Dále Bůh(J5m) vás veď Na přísahu svou pomněte(J5m) A kyvl rukou k městu zpátky jel(J5m) a neposlouchal díků výlevy(J5m) jež za ním hrabě Bougars posýlal(J5m) Do města jel do hradu vešel v síň(J5m) a pravil otci Se mnou učiňte(J5m) co libo vám Do rakve položte(J5m) mě třeba Nemá žití žádný čar(J5m) pro toho který vzdal se naděje(J5m) A Garin děl mu s chladem ukrutným(J5m) Já syna měl však pro mě mrtev jest(J5m) byl vrahem mým a já jej proklínám(J5m) Že chtíčem zmámen otci výhost dal(J5m) a před nepřítelem že smrtelným(J5m) jej urazil šíleně krvavě(J5m) to Bůh snad odpustí mu nikdy já(J5m) Pak obrátil se k sluhům s povelem(J5m) Do věže veďte toho zločince(J5m) jak pravil jsem vám Žádný ale z nich(J5m) se nepohnul až posléz Aucasin(J5m) je sladce prosil Poslechněte přec(J5m) Tu s pláčem plnili svou povinnosť(J5m) a vedli jej přes dvory pod baštu(J5m) kde stará stála věž na polo juž(J5m) se bořící tam v úzkou vedli síň(J5m) na chudé lože toho který byl(J5m) dnes ráno vjezd svůj slavil vítězný(J5m) do hradů otců Sedl Aucasin(J5m) na lože své a takto žaloval(J5m) Ó Nicoletto květe nejkrasší(J5m) na růžovém kři lásky vykvetlý(J5m) pro tebe trpím pro tvou milostnosť(J5m) jež sladší jest než hrozen uzralý(J5m) Ne proto že mi hoře snášet jest(J5m) zde v žaláři zde v temnu v samotě(J5m) ne proto lkám Jen proto milená(J5m) že svit tvých očí na mne nezáří(J5m) Tak uvězněn jak ona žaloval(J5m) a slunce zacházelo za hory(J5m) a teplá byla jasná tichá noc(J5m) a klonila se na hrad na město(J5m) do šera svého pláště halíc je(J5m) Les dálný však jak láskou zachvěl se(J5m) nad tmavou stěnou stromů rozbřeskla(J5m) se bledá nyvá zář pruh zlatistý(J5m) se klenul nad vrcholky rostl v báň(J5m) a pomalu vynořil velebně(J5m) se velký měsíc Dlouhé pablesky(J5m) se vzduchem linuly a padaly(J5m) na město šikmo na tu druhou věž(J5m) ve stínu cypřišů kde dřímala(J5m) teď Nicoletta tiše jako pták(J5m) A paprsky když v oči vnikaly(J5m) jí měsíce tu spánek s víček prch(J5m) a dívka vstala s lože k oknu šla(J5m) a plna ještě snů hleděla v sad(J5m) kde růže voněly a sterý květ(J5m) a k nebi vzhledla hvězdy démantné(J5m) kde rozkvétaly v temnu azurném(J5m) jak oka v tmavém modru pavích per(J5m) A jak v té noci hvězdy tryskaly(J5m) tak vycházelo z duše soumraku(J5m) jí tisíc tuh a obraz toho stál(J5m) jí před zrakem jenž dražší nade vše(J5m) jí byl a láskou k němu zpita zvolala(J6m) Můj Aucasine jestli neuzřím(J5m) ten milený tvůj jasný obličej(J5m) pak zemru žalem Raděj do rukou(J5m) ať otci tvému padnu pomalu(J5m) než trýzeň moje zde mě usmrtí(J5m) On aspoň rázem konec učiní(J5m) A rychle nožem clony párala(J5m) jež nad ložem jí těžké visely(J5m) a u dveří i měkké koberce(J5m) a dovedně ty laty spojila(J5m) tak provaz zrobíc jejž na okna sloup(J5m) pak přivázala Hbitě bez bázně(J5m) se pouštěla teď dolů do hloubky(J5m) a zasmála se tiše do trávy(J5m) když do vonné se nohy vnořily(J5m) na pevné půdě v spící zahradě(J5m) ty malé nahé nohy mramorné(J5m) jež bělostí svou zahanbily sníh(J5m) těch sedmikrásek jichž se dotknuly(J5m) A sebrala svůj vlekoucí se šat(J5m) jenž světlý mnohou nití stříbrnou(J5m) se leskl v záři lunné nesla se(J5m) jak krásný bílý plavý štíhlý zjev(J5m) tou dřímající snivou zahradou(J5m) tak lehkým krokem rosu sotva že(J5m) se stvolu trávy střásla kráčejíc(J5m) Ze zahrad šťastně vyšla kradla se(J5m) teď opatrně stínem v ulicích(J5m) vždy prchajíc kde světlá záplava(J5m) se luny blyštila Tak dosáhla(J5m) pod pláštěm tmy až valů hradebních(J5m) a vidouc starou rozpukanou věž(J5m) z níž světlo jakés slabé dralo se(J5m) do hustých keřů kolem bujících(J5m) krok obrátila tam nevědouc proč(J5m) a ke skulině tvář svou přikladla(J5m) a překvapena v šeru viděla(J5m) tam Aucasina sedět slyšela(J5m) jak pro ni lkal Tu bolest potlačíc(J5m) svou vlastní skulinou tak zvolala(J5m) Ó nermuť se Jsemť tobě na blízku(J5m) Můj Aucasine světlo očí mých(J5m) ó zanech pláče Zmuž se milený(J5m) Já volna jsem a prchám do lesů(J5m) Ó zajisté že brzy žalář tvůj(J5m) se otevře pak drahý v širý kraj(J5m) ty za mnou přijdeš až tě zavolám(J5m) Teď Bůh tě potěš Oči pozvedla(J5m) ku nebi hvězdnému však užasla(J5m) stráž nad ní stála blízko na skále(J5m) Muž starý byl to zraky upíral(J5m) na její líc na kterou luny svit(J5m) se bílý lil a dívka třásla se(J5m) Ten starý muž však pohnut hluboce(J5m) tou něhou s tváří její linoucí(J5m) se tvářil jako by ji neviděl(J5m) a drsným hlasem svým jenž chvěl se však(J5m) v noc tichou tuto zpíval výstrahu(J5m) jak dlouhý čas by písní krátil si(J5m) Ó bílá holubice chraň se chraň(J5m) Se zbraní pod pláštěm tě hledá vrah(J5m) svá křídla rozepni a hledej les(J5m) než v zrádný úsvit promění se noc(J5m) A hleděl vzhůru k hvězdám zamyšlen(J5m) a Nicoletta s Bohem zvolala(J5m) do skuliny pak vzhledla do výše(J5m) a sladce šveholila tak svůj dík(J5m) Buď žehnán ten jenž smilování měl(J5m) Tak smilujž nad jeho se duší Bůh(J5m) tam nahoře v tom třpytném světě hvězd(J5m) a dříme máť li jeho pod zemí(J5m) i otec starý pokoj nejsladší(J5m) pro jeho lásku popel jejich měj(J5m) Tak zvolala a zmizela jak sen(J5m) a hvězdy dále bíle zářily(J5m) na vlahou zdřímlou zem a útěcha(J5m) do srdce vězně vešla radosť pak(J5m) do srdce toho jenž na stráži stál(J5m) Však v srdci Garina byl nepokoj(J5m) sen nechtěl spustit se mu na víčka(J5m) na loži ležel jako v plamenech(J5m) a konečně když ráno bylo zas(J5m) tu na všech tvářích viděl pošmurnosť(J5m) a věděl že mu každý vyčítá(J5m) že syna tvrdě v žalář uvrhl(J5m) A přemýšlel jak napravit by měl(J5m) tu křivdu velkou Seděl zasmušen(J5m) když Florus vešel věrný jeho man(J5m) ten mlčky dlouho na něj vážně zřel(J5m) až posléz pravil Hrabě Garine(J5m) já žalem hynu ty se raduj však(J5m) Věz Nicolettu že jsem neodvez(J5m) jak jsem byl pravil Uvěznil jsem ji(J5m) a hlídal ve věži Však žel ó žel(J5m) že v této noci dívka unikla(J5m) a z řeky před hodinou vytáhli(J5m) ti kteří prchající hledali(J5m) plášť její hedbávný Ó zajisté(J5m) že zahynula bídně ve vodách(J5m) A svěsil hlavu zakryl rouchem tvář(J5m) a vyšel z hradu Garin ale vstal(J5m) a kázal otevříti vězení(J5m) a objal syna takto zvolaje(J5m) Buď mezi námi ode dneška smír(J5m) Já prominu ti vše Ty zapomeň(J5m) Pak za chvilku dal Flora zavolat(J5m) a ten teď znovu opakoval zvěsť(J5m) svou truchlivou a zlomen bolem tím(J5m) byl Aucasin a těšit nedal se(J5m) Tak na hradě se dálo v Beaucairu(J5m) a zatím Nicoletta těkala(J5m) po lesích šumných ani netušíc(J5m) co lichých zvěstí o ní koluje(J5m) Hvozd bez konce se zdál jí bloudila(J5m) noc celou znavením až upadla(J5m) v sen těžký Slunce když ji zbudilo(J5m) svým prvním paprskem a ptáků zpěv(J5m) tu povstala a rosou koupala(J5m) si tvář a vzpomínajíc toužebně(J5m) na Aucasina květy zdobila(J5m) si temné vlasy jak by doufala(J5m) že s ním se potká že jej potěší(J5m) svým zjevem luzným Znova kráčela(J5m) pak lesem který vesnou rozmazlen(J5m) jak láskou chvěl se jeden sladký šept(J5m) houšť jeho hlubá byla listnatá(J5m) pln vůně byl pln tajů soumračních(J5m) pln ptačích hlasů Velký jeho čar(J5m) jak teplo slunce dívce v nitro vnik(J5m) a cítila se sestrou sourodnou(J5m) těch stromů na nichž květy svítily(J5m) tak hvězdně jako vlastní její zrak(J5m) těch ptáků zpívajících na větvích(J5m) A náhle jak by byla ptákem též(J5m) se Nicoletta dala do zpěvu(J5m) Slov neměla jak slavík Klokot jen(J5m) jí na rty stoupal z duše úkrytu(J5m) té duše která celá měnila(J5m) se v jasný zvuk jenž proudem jásavým(J5m) až k nebi tryskal pak zas tiše lkal(J5m) jak přísvit lesa snivě šeptal zas(J5m) jak mírný potok mechem rozlitý(J5m) smál hrdličkou se vánkem domíral(J5m) by náhle zase vzlétl k blankytu(J5m) jak prška perel vzhůru metnutých(J5m) A časem tím seděli pastýři(J5m) u chladné stříbrolesklé studánky(J5m) na mezi paseky kde ranní chléb(J5m) si dělili a tiše opodál(J5m) se stáda jejich pásla nečetná(J5m) A mezi nimi o strom podepřen(J5m) na mechu seděl cizí bledý muž(J5m) Tvář jeho smědá byla jako bronz(J5m) zrak krásný avšak mlhou obestřen(J5m) a bohatýrské tělo zlomeno(J5m) jak velkou trýzní Poutník z daleka(J5m) byl v lesích zbloudil zlá kde choroba(J5m) jej smrtně stihla Marně pastýři(J5m) mu léky podávali Vzdávali(J5m) se naděje a smutni hleděli(J5m) na trpícího právě podivná(J5m) když z lesa píseň teď se ozvala(J5m) tak duši jímající nezemská(J5m) že zdálo se jim nikdy podobnou(J5m) nebyl slyšel starý vlhký hvozd(J5m) Ó jaký byl to cizorodý pták(J5m) jenž tyto zlaté zvuky v ticho lil(J5m) Chléb padal udiveným z rukou v klín(J5m) a chorý muž zved hlavu zachvěl se(J5m) a na tváři jak slunce paprslek(J5m) mu zahrál úsměv Nicoletta v tom(J5m) se v záři slunce v třpytu rosných trav(J5m) na kraji lesa bílá zjevila(J5m) jak letní oblak v tůni azuru(J5m) A vidouc muže zamlčela se(J5m) a s úsměvem jak zora spanilým(J5m) jim pozdrav kyvla Feja šeptali(J5m) a žádný nehnul brvou nemocný(J5m) jen zalkal jak by volal o pomoc(J5m) Tu dívka soustrastně mu v bledou tvář(J5m) se zahleděla přicházela blíž(J5m) a položila vzdušnou ruku svou(J5m) na čelo jeho květem zroseným(J5m) se dotkla zraků jeho horečných(J5m) a sladce pravila mu Pověz mi(J5m) co trápí tě co bolí ubohý(J5m) Nic nebolí mě více odtušil(J5m) a nach jej polil oči zasvitly(J5m) mu jako hvězdy něhou chvěl se ret(J5m) když tiše děl Jsemť zdráv jak zázrakem(J5m) tvých prstů dotknutím jest krása tvá(J5m) jak rajský květ a duše září z ní(J5m) jak vůně z květu jde Jsemť uzdraven(J5m) však srdce choré na vždy zůstane(J5m) neb vím že zmizíš zase jako sen(J5m) Tak pravil jí a všickni ostatní(J5m) se klonili před dívkou hluboce(J5m) a nejstarší z nich tak ji oslovil(J5m) Mluv paní naše jestli fejou jsi(J5m) pak ověnčíme v lese onen strom(J5m) na kterém houpáš se když měsíc je(J5m) Chraň naše stáda Nám buď milostnou(J5m) Jsemť prostá dívka děla s úsměvem(J5m) však uzdravený zvolal Nevěřím(J5m) Moc jakás vyšší v tobě přebývá(J5m) Tu zlatý úsměv tváří její šleh(J5m) a slova její snivě pomalu(J5m) se ode krásných rtů jí linula(J5m) jak stříbro vody padá z fontánu(J5m) do vodojemu tiše z porfyru(J5m) a děla takto Pravda v ňádru tom(J5m) moc velká bydlí Bohem skytnutá(J5m) divy tvoří lásky je to moc(J5m) Čar který rovná se jí na světě(J5m) A oči její sladce hleděly(J5m) jak narcisy dva které vykvetou(J5m) kdes v stínu lesa vedle potoka(J5m) Buď požehnána láska šeptali(J5m) si pastýři jak kouzlem pojati(J5m) však uzdravený cizí smědý muž(J5m) jí bílou ruku vzal a přitlačil(J5m) na bušící své srdce šeptaje(J5m) Jsemť více než se zdám Tam za mořem(J5m) ráj kvete mi a vládnu bohatstvím(J5m) Rci slovo jen a paní všeho jsi(J5m) Však Nicoletta zamyslila se(J5m) a zdálo se že ani neslyší(J5m) neb k pastýřům se obrátila zas(J5m) a pravila Vám znám jest křesťané(J5m) ó zajisté vám znám jest Aucasin(J5m) syn hraběte Garina z Beaucairu(J5m) Děl pastýř jeden Známe Garina(J5m) i jeho syna Pánem naším jest(J5m) Tu vzdychla Nicoletta šveholíc(J5m) Až Aucasina uvidíte kdo(J5m) pak řekněte mu Bílá gazella(J5m) v těch lesích bloudí slunci stále vstříc(J5m) Před tebou Aucasine neprchá(J5m) Šíp zlatý lásky srdce ranil ji(J5m) a v samém bolu cítí blaženství(J5m) Tak končíc rukou kyvla v temný hvozd(J5m) se ponořila opět zmizela(J5m) jak vločka sněhu v šeru zeleném(J5m) a píseň její znovu zazněla(J5m) zpěv jako touhyplný slavíka(J5m) a slaběj zněla slaběj slaběji(J5m) čím dále v hustý zapadala les(J5m) až s vánkem lehla v hlubé tišině(J5m) A pastýři u chladné studánky(J5m) bez hnutí seděli a dívali(J5m) se druh na druha v němém podivu(J5m) a stáda jejich pásla opodál(J5m) se v míru božím slunce svítilo(J5m) a jeho zář se zdála slavnostní(J5m) jak aureola zbylá po zjevu(J5m) jenž jako sen byl minul nebeský(J5m) Ten cizí muž však povstal s povzdechem(J5m) a šeptal Žel a slzu utřel si(J5m) a směrem bral se k městu Beaucairu(J5m) Směr opačný si dívka zvolila(J5m) den celý putujíc bez únavy(J5m) a když zas večer listím proséval(J5m) své dlouhé zlatorudé paprsky(J5m) a stromy unaveny tišeji(J5m) když šelestily zastavila krok(J5m) u místa podivného sedm cest(J5m) kde bílých hvězdou křižovalo se(J5m) a pravila si Jestli Aucasin(J5m) mne hledat bude kolem půjde zde(J5m) a miluje li mě tak nadšeně(J5m) jak srdce moje pro něj láskou mře(J5m) pak uhodne že dlím mu na blízku(J5m) Tak pravíc rychle větve kvetoucí(J5m) se stromů lámala a malý stan(J5m) z nich spletla nízký z ratolestí krov(J5m) pak sestrojila lože z vonných trav(J5m) a různé zvonky plané růže hloh(J5m) stěn toho domu byly ozdobou(J5m) až uvnitř byl jak zvenčí jeden květ(J5m) A nad ním dub se starý rozkládal(J5m) pln ptačích hnízd a zlatým mechem kryt(J5m) V stan vešla dívka klesla na lože(J5m) a spánek spustil se jí na víčka(J5m) při šumu lesa v čarném soumraku(J5m) A vyšly hvězdy velký měsíc též(J5m) a dívaly se střechou zvědavě(J5m) na sladce spící zjev ten panenský(J5m) a sedm bílých cest se rozběhlo(J5m) do světa širého by hlásaly(J5m) co byly viděly však podivem(J5m) tak byly ztrnuly že mlčely(J5m) Tak Nicoletta skryta zůstala(J5m) A zatím tesknil po ní Aucasin(J5m) na hradě v Beaucairu kde strojily(J5m) se marně okázalé slavnosti(J5m) a turnaje kde marně truveři(J5m) se snažili na zbledlou jeho tvář(J5m) stín úsměvu přikouzlit na chvilku(J5m) vše bylo bez výsledku truchliv byl(J5m) práh překročiti nechtěl na pavlán(J5m) jak chorou dívku vynášeli jej(J5m) by svitem slunce aspoň pookřál(J5m) Tu jednou stalo se že cizí muž(J5m) do hradu zavítal a pravil tak(J5m) Jdu z daleka Mám mnohou zkušenosť(J5m) za mořem nabytou za horami(J5m) Pán toho hradu slyším chorý jest(J5m) já pokusím se vyléčiti jej(J5m) Jen okamžik chci sám s ním rozmlouvat(J5m) Ač nevěřili přece vedli jej(J5m) na pavlán k nemocnému Poutník stál(J5m) na chvilku něm a pohnut velice(J5m) boj jakýs tuhý uvnitř bojoval(J5m) tvář osmahlá bol velký jevila(J5m) však náhle odříkání vznešené(J5m) jak boží mír mu z očí zářilo(J5m) nad Aucasinem sklonil se a děl(J5m) Chor byl jsem jako vy a zázrakem(J5m) mě uzdravila ruka andělská(J5m) Na koně pane Jeďte do lesů(J5m) kde trávy kvetou ptáci zpívají(J5m) Vstříc jeďte slunci Bílá gazella(J5m) tam bloudí šípem lásky zraněna(J5m) Zjev který vložil slova v ústa má(J5m) tak jasný jest že osvětlen byl les(J5m) jak lunou jeho sladkou milostí(J5m) Mně zmizela vás volá k sobě však(J5m) Tak končil poutník vzdych a odešel(J5m) Jak ze sna zbuzen zvolal Aucasin(J5m) To Nicoletta k sobě volá mě(J5m) Ať živou jest neb bledým přízrakem(J5m) do lesa půjdu za ní slunci vstříc(J5m) Sed na koně a prchl z Beaucairu(J5m) Les dosáh brzy ten však hluboký(J5m) bez konce zdál se stopy nebylo(J5m) v něm po té kterou hledal toužebně(J5m) a marně volal jméno Aucasin(J5m) to nejsladší od rána k večeru(J5m) jen ptáci dávali mu odpověď(J5m) a ozvěna jež posmívala se(J5m) Kůň znaven byl a znaven Aucasin(J5m) a trní roucho jeho trhalo(J5m) a větve do tváře ho šlehaly(J5m) a večer klesající pošmurně(J5m) na starý hvozd odnímal odvahu(J5m) mu poslední a naděj mizela(J5m) mu z duše Cesta byla zarostlá(J5m) tak travou vysokou že s tíží jen(J5m) kůň ku předu se bral a posléz kles(J5m) a spadl Aucasin a poranil(J5m) se na čele až prudce tryskla krev(J5m) a na okamžik oslepila jej(J5m) Když z omráčení svého probral se(J5m) a krev si utřel viděl sedm cest(J5m) že před ním bílých křižovalo se(J5m) a opodál pod dubem spatřil stan(J5m) ze samých květů vzdušně stavěný(J5m) Ten vonný dům tak nízký útulný(J5m) jak hnízdo ptačí mocně vábil jej(J5m) a nedivil se že na nebi též(J5m) se měsíc zastavil se zálibou(J5m) na chatu hledě jak by vejít chtěl(J5m) a bledý byl a bílý nyjící(J5m) jak Aucasin Jsi sklamán jako já(J5m) děl jinoch šeptem zraněn jako já(J5m) tím dlouhým bez výsledku toužením(J5m) A doplížil se k hnízdu pod stromem(J5m) a vklouzl tam a klesl na květy(J5m) a pozdvih oči Střechou listnatou(J5m) na nebi hvězdu viděl kmitati(J5m) se soumrakem jenž padal jako déšť(J5m) tak tiše sladce stromům v koruny(J5m) a jinoch vzdychl Hvězdo třpytivá(J5m) tys ona která luně sleduje(J5m) vždy modrou drahou nebes vábí tě(J5m) za sebou pán tvůj měsíc Běda mi(J5m) Tak Nicolettu k sobě volal Bůh(J5m) by v ráji navždy krásně svítila(J5m) neb temno bez ní posud bylo tam(J5m) Když v náruč nikdy víc ji nepojmu(J5m) kéž Bůh mi přeje krátký okamžik(J5m) do ráje na ni patřit Spadnu zas(J5m) na smutnou potom zem a pádem tím(J5m) smrť najdu která spásou poslední(J5m) A zavřel oči zašelestilo(J5m) cos jako ptáče v listech Aucasin(J5m) tu znova vzhled a ejhle svítily(J5m) dvě čarokrásné hvězdy krovem teď(J5m) a zdály se tak blízké zdály se(J5m) jak oči dvě jež na něj zíraly(J5m) teď zmizely Však silně chvěl se krov(J5m) a za chvíli se luna spanilá(J5m) tak čistá bílá smavá zjevila(J5m) tak blízko jemu v samém lupení(J5m) a zdála se jak dívčí obličej(J5m) a tichý smích jí linul ode rtů(J5m) a Nicoletta lunou byla tou(J5m) a oči její těmi hvězdami(J5m) a zmizela a zjevila se zas(J5m) u vchodu stánku v náruč klesla mu(J5m) a byli němi štěstím nesmírným(J5m) až slovo miluji tě z duše jim(J5m) se na rty vydralo a lilo pak(J5m) se jako proud vždy znova zas(J4m) v tu světlou vlahou noc jak větrů šum(J5m) jenž všemi zvuky hude ve stromech(J5m) Pak umdleni když byli polibky(J5m) na čelo kladla dívka milenci(J5m) květ léčivý by ránu zhojila(J5m) již pádem s koně si byl utržil(J5m) a shojen byl než hvězdy vybledly(J5m) a zora když juž svítat počala(J5m) děl jinoch dívce Nutno odejít(J5m) zde našli by nás půjdem v cizou zem(J5m) V dál modrou Nicoletta svědčila(J5m) a oči zasvítily jí radostí(J5m) Ó šumem větrů opojiti se(J5m) svit slunce pít a těkat prostorem(J5m) jenž nezná meze s tebou vždy a vždy(J5m) A záříc tulila se k milenci(J5m) a sedli na koně a po jedné(J5m) z těch sedmi cest se nyní pustili(J5m) a z hlubokého lesa vyjeli(J5m) zjev byl to z končin snů ten hrdý kůň(J5m) a na něm plavovlasý Aucasin(J5m) jak slunce krásný světlý zářící(J5m) a v náručí svou družku nesoucí(J5m) tak bílou zázračná jak lilie(J5m) a žádoucí jak pramen milosti(J5m) Kraj širý světlým kouzlem zaplanul(J5m) když z lesa vyjeli tak usměje(J5m) se země sprahlá déšť když ovlaží(J5m) jí prsa Kolem sebe hleděli(J5m) pak trhl jinoch uzdou Měřili(J5m) ku straně kde se modrá třpytila(J5m) mha jakás tajůplně vábivě(J5m) mha která mořem byla valícím(J5m) se bez oddechu k břehům vysokým(J5m) jak u nohou by jejich prosilo(J5m) o lásku kterou skytnout nechtěly(J5m) Po dlouhé jízdě moře dosáhli(J5m) a jali se po břehu choditi(J5m) a ochvíval je větrů tichý van(J5m) Byl večer zvelebený purpurem(J5m) jenž zlatotkaný s nebes do moře(J5m) se vlekl plný blesků Na hřbetě(J5m) vod vzdmutých tmavých plných žárů však(J5m) loď velká houpala se podivná(J5m) jak bájný pták A pravil Aucasin(J5m) Ta loď by spásou naší mohla být(J5m) ku břehům snadno by nás donesla(J5m) kam mého otce nedosáhne moc(J5m) A kráčel zamyšleně ku předu(J5m) kde skála dál do moře vbíhala(J5m) a zastínil si oči rukama(J5m) a zíral na loď bystře pátravě(J5m) A zatím Nicoletta zahlédla(J5m) na blízku starou studeň omšenou(J5m) kol které plané růže bujely(J5m) jak malý les a rychle se schodů(J5m) do skály vrytých úzkých spěchala(J5m) by ukojila žízeň palčivou(J5m) a natrhala růží sotva však(J5m) že dostoupila k studni vyřítil(J5m) se náhle z růží divých mužů dav(J5m) a obstoupil ji Něma leknutím(J5m) se octla v rukou jejich běželi(J5m) s ní k chobotu kde člunek jejich byl(J5m) a výkřik který z prsou vydral se(J5m) jí pozdě teď uslyšel Aucasin(J5m) Jak tygr letěl se skal za člunem(J5m) však mužů několik již na břehu(J5m) se byli zmeškali jej napadli(J5m) ze zadu zrádně velkou přesilou(J5m) jej přemohli a spjali provazem(J5m) a přivázali jej tak ke stromu(J5m) jenž osamělý rostl na skále(J5m) Pak sedli do člunu a ujeli(J5m) a Aucasin si zoufal šíleně(J5m) člun vodou letět viděl přistati(J5m) u samé lodi viděl vynášet(J5m) svou Nicolettu z člunu viděl pak(J5m) na palubě jak ruce lámala(J5m) a závojem jak s Bohem kynula(J5m) a viděl loď jak plachty napnula(J5m) a jak ji moře unášelo v dál(J5m) jak mizela a stále mizela(J5m) Pak přišla noc a zase svítil den(J5m) a moře jedna hvězda jeden blesk(J5m) pod modrým blankytem se šířilo(J5m) však bylo prázdné stopy nebylo(J5m) juž po lodi Tu mlčel Aucasin(J5m) a nevolal juž k Bohu o pomoc(J5m) na hruď mu hlava sklesla bez vlády(J5m) Tma kryla oči smrť jej ovála(J5m) svým dechem mrazivým Když vrátil se(J5m) ach proti vůli své zas k životu(J5m) juž k stromu nebyl více přivázán(J5m) na trávě ležel Florus věrný man(J5m) stál nad ním schýlen v očích slzy měl(J5m) a pravil měkce Chválen budiž Bůh(J5m) že opět žijete Nás otec váš(J5m) byl vyslal když jste prchl z Beaucairu(J5m) Zde posléz jsme vás našli Vraťte se(J5m) pod střechu otcovskou a povězte(J5m) co s vámi dělo se Však Aucasin(J5m) mu odpověděl Nech mě zemříti(J5m) Teď Nicoletta na vždy ztracena(J5m) Co na tom světě ještě zbývá mi(J5m) Zpět do Beaucairu vrátit nechci se(J5m) Tu šeptal Florus Ještě zbývá vám(J5m) můj pane velká jedna povinnosť(J5m) Nuž vězte otec váš že umírá(J5m) že ještě jednou chce vás uvidět(J5m) a prosit vás byste mu prominul(J5m) že tvrdým byl Jest zlomen jeho pych(J5m) Tu zachvěl sebou mocně Aucasin(J5m) a oči zvlhly mu a tiše šel(J5m) a na kůň sedl pravě Florovi(J5m) Nuž veď mě k němu Tak do Beaucairu(J5m) se vrátil Aucasin v tu samou noc(J5m) co anděl smrti vešel do hradu(J5m) pro duši Garinovu Zatlačil(J5m) syn víčka otci slavně pochoval(J5m) jej v mausoleu a pak klesl sám(J5m) do smutku hlubokého jako hrob(J5m) Loď zatím plula mořem šumivým(J5m) a na palubě hořem schvácená(J5m) bez ducha Nicoletta ležela(J5m) květ jako zlomený A mizel den(J5m) za dnem a koráb přistal konečně(J5m) ku břehu v Africe a nastal šum(J5m) a zvedli Nicolettu vynesli(J5m) ji na souš Oděli ji látkami(J5m) jak zlato třpytnými a vsadili(J5m) ji na velblouda k městu vedli ji(J5m) a pravili Ty bílé kupole(J5m) a štíhlých minaretů hustý les(J5m) toť Karthago Tam prodat hodláme(J5m) za velkou cenu dívko krásu tvou(J5m) Trh hlučný byl a velkou hranici(J5m) tam právě rovnali a tlačil lid(J5m) se kolem stařeny již přivedli(J5m) by spálili ji V ruce třímala(J5m) ve chvějící se velkou pochodeň(J5m) by sama zapálila hranici(J5m) Tak velký byl ten lidu hustý tlum(J5m) že Nicolettin velbloud zastaven(J5m) krok učiniti nemoh Nad hlavy(J5m) čněl všeho lidu a jak luzný květ(J5m) na balvanu se dívka bělela(J5m) na hřbetě jeho v zlatých rouších svých(J5m) jak v záři tonouc Zrovna naproti(J5m) té hranici zjev její třpytil se(J5m) A stařena juž byla vystoupla(J5m) a mávala nad hlavou pochodní(J5m) a zvolala Umírám nevinně(J5m) Dnes tomu deset právě bude let(J5m) co s dceruškou já krále jedinou(J5m) se procházela chůva pečlivá(J5m) u moře v sadech krásně kvetoucích(J5m) od palmou sladké dítě seděla(J5m) a s prstenem si hrála zářícím(J5m) jak plamen zelený neb smaragd ten(J5m) byl z nejvzácnějších v zemích východních(J5m) To prsten krále byl jenž odolat(J5m) jí nemohl když na něm škemrala(J5m) jak pravé děcko aby za hračku(J5m) sen půjčil Nuže v zahradách(J4m) prsten navlekla jsem na stužku(J5m) a pověsila kolem hrdla jí(J5m) pod roucho líbajíc ji myslila(J5m) jsem tak že zapomene na prsten(J5m) a já že králi spíše vrátím pak(J5m) ten klénot drahocenný jediný(J5m) Však sotva že byl ukryt pod rouchem(J5m) tu vrazili k nám muži divocí(J5m) a marné bylo všechno volání(J5m) z mých rukou rvali dítě královské(J5m) a odnesli a zmizeli jak stín(J5m) Já lkala k nebi bolem šílená(J5m) a nekonečná řada běd a muk(J5m) teď nastala Já dítě pravili(J5m) prý zavraždila vrhla do moře(J5m) bych onen klénot zrádně ukradla(J5m) Mé slzy přísahy mé zoufalství(J5m) vše marné bylo Král byl šíleným(J5m) jak já svým bolem bylo útěchou(J5m) mu jedinou mou vidět krutou strasť(J5m) Do vězení jsem byla vržena(J5m) Tam ale nové světlo vyšlo mi(J5m) byl vězněm se mnou sličný plavý hoch(J5m) ze země provençalské pocházel(J5m) a pěvcem byl a housle svoje měl(J5m) ty byli nechali mu Jejich zvuk(J5m) byl jako světlo hvězd Ach žaloval(J5m) tak sladce že mu slunce zlatý svit(J5m) juž nedopřáli krutí katané(J5m) ni kvetoucí Provence luzný kraj(J5m) ni drahé matky svatý polibek(J5m) té přeubohé která toužila(J5m) teď v pustém domě marně zírajíc(J5m) v dál modrou denně s věže vysoké(J5m) přes všechno sklamání vždy doufajíc(J5m) že syn se vrátí v její objetí(J5m) Nad jeho žalem zapomněla jsem(J5m) svůj vlastní žal a v duši se zvuky(J5m) těch jeho houslí láska vnikala(J5m) Já jako matka milovala jej(J5m) a útěchou ta láska byla nám(J5m) a když jej touha jeho hluboká(J5m) po vlasti po volnosti po matce(J5m) v tom temném usmrtila žaláři(J5m) tu umíraje sladce žehnal mi(J5m) a pravil Vidění mám prorocké(J5m) Ty vyjdeš z toho temna nevinnosť(J5m) tvá přijde na jevo a vrátí se(J5m) do vlasti k otci dítě ubohé(J5m) jež v cizé zemi pláče jako já(J5m) Na druhý den já králi sdělila(J5m) vše věrně Zamyslil se na chvíli(J5m) a dojat krutým juna osudem(J5m) tak pravil mi Snad pravda co mi díš(J5m) Snad děcko moje žije Vrátí se(J5m) Pro blahou tuto naděj usmrtit(J5m) tě nechci hned Však tvoji hranici(J5m) já narovnati kážu rok co rok(J5m) vždy na ten den kdy dítě ztraceno(J5m) Až doufání mé dlouhé znaví se(J5m) pak zemřeš v plamenech Tak král mi děl(J5m) Nuž po desáté dnes mě vyvedli(J5m) a dali dnes mi v ruku pochodeň(J5m) na znamení že tenkrát zemřít mám(J5m) že krále znavilo juž doufání(J5m) Nuž buďsi zemru ale nevinna(J5m) Když dokončila vrhla pochodeň(J5m) na hranici a v okamžiku tom(J5m) král objevil se stařec velebný(J5m) na mramorovém domu pavlánu(J5m) a zvolal Zemři dle své zásluhy(J5m) A bylo ticho lid na kolena(J5m) se vrhl plamen vzňal se pomalu(J5m) a rudá zář se lila náměstím(J5m) a v zlatých rouších zrcadlila se(J5m) té bílé dívky která na hřbetě(J5m) se velbloudově náhle vzpřímila(J5m) Jak příval vod jak vichrů šumění(J5m) to Nicolettě v hlavě hučelo(J5m) jak ve snách viděla se dítětem(J5m) pod palmou sedět hrát si s prstenem(J5m) a každé slovo byla chápala(J5m) té cizí mluvy divné stařeny(J5m) a jako tíž cos s ní se valilo(J5m) a jako světlo cos se rozbřesklo(J5m) jí náhle v duši pouto drželo(J5m) ji jakés však a hrdlo úžila(J5m) jí jakás němota však pojednou(J5m) to pouto puklo dívka vykřikla(J5m) tak jasně zvučně celým náměstím(J5m) že jako zvon zněl sladký její hlas(J5m) Má chůvo Lajlo Lajlo Chůvo má(J5m) Tu jásání se strhlo jako bouř(J5m) až město zachvělo se v základech(J5m) pláč radostí byl v celém Karthagu(J5m) ten prsten se smaragdem převzácným(J5m) jejž posud dívka měla na stužce(J5m) pod rouchem svým šel z ruky do ruky(J5m) ve mramorovém domě královském(J5m) a dívka z objímání otcova(J5m) do náručí padala chůvina(J5m) a vyptávání konce nebylo(J5m) a celý měsíc slavnosť trvala(J5m) jež neslýchaně stkvělá bouřila(J5m) po celém štěstí zpitém království(J5m) Však dívka smutnou brzy stala se(J5m) po prvním okamžiku vzrušení(J5m) a vlahé noci hvězdné azurné(J5m) stesk lásky žalovala touhu svou(J5m) však stará Lajla byla jediná(J5m) jež tušila co v ňadrech dítěte(J5m) se dálo as a tak jí pravila(J5m) Ó srdce mého srdce vidím to(J5m) ty šťastnou nejsi V sladké Provenci(J5m) ty zanechalas v žalu někoho(J5m) jenž tobě dražší než to království(J5m) A Nicoletta na to Uhodlas(J5m) Tak plavý jest jak onen trubadur(J5m) jenž s tebou tesknil v temném žaláři(J5m) žít bez něho mi nelze Pomoz mi(J5m) Král vešel v tom a zvolal na prahu(J5m) té stinné vonné kobky z mramoru(J5m) kde dívka dlela Nesu dobrou zvěsť(J5m) Ty vyslyš mě má dcero pozorně(J5m) Král egyptský můj přítel nejlepší(J5m) se vrátil z cest po dalném západě(J5m) Rek jest to sličný mladý slavený(J5m) jak zlato ryzí moudrý šlechetný(J5m) Když myslil jsem že zemru bezdětek(J5m) tu darem Karthago jsem podal mu(J5m) pro dobro svého lidu Nyní však(J5m) když tebe mám já vůli změnil svou(J5m) Dar ponechám mu nezruším svůj slib(J5m) však o korunu neoloupím tě(J5m) Já zkázal mu že dceru jedinou(J5m) mu poskytnu jak svoje království(J5m) a ženich tvůj tou poctou zavděčen(J5m) hned dal se na cestu a blíží se(J5m) juž mému městu Chválen budiž Bůh(J5m) Tu zbledla Nicoletta smrtelně(J5m) a zvolala Jiného miluji(J5m) tam daleko za mořem v Provenci(J5m) Král přísně vzhlédl bled jak ona byl(J5m) ret jeho chvěl se z očí vyšleh blesk(J5m) To slovo zvolal odpustiž ti Bůh(J5m) spíš zavraždím tě než bych dovolil(J5m) by nevěřící pes tě nazval svou(J5m) A vyšel z komnaty jak chmurná bouř(J5m) Tu Nicolettu mdloba schvátila(J5m) však chůva křísila ji mluvíc tak(J5m) Já zachráním tě blaho duše mé(J5m) jen klidná buď a na mne spolehej(J5m) Jak zázrakem se dívka stišila(J5m) a věřila že spása přijde v čas(J5m) Král egyptský vjezd slavil v Karthago(J5m) a hlučné byly zase slavnosti(J5m) a Nicoletta jednou na večer(J5m) jej uviděla s otcem v zahradách(J5m) kde pod jasmínem spolu mluvili(J5m) a netušili ona nad hlavou(J5m) že naslouchá jim skryta sloupovím(J5m) na mramorovém vzdušném pavláně(J5m) Král egyptský tak právě hovořil(J5m) Tvou dceru pane jejíž luznou tvář(J5m) jsem posud neviděl chci povždy ctít(J5m) co rodu tvého nejvzácnější květ(J5m) Však láska moje láska jediná(J5m) ó promiň mi že mluvím odkrytě(J5m) ta zjevu náleží jenž zazářil(J5m) jak ranní hvězda v lese v cizině(J5m) na okamžik jen na mne Na věky(J5m) však obraz ten se vtlačil v duši mou(J5m) Ó kéž bych jednou ještě viděl ji(J5m) bych říci mohl cos mi kázala(J5m) já vykonal Za tebou milence(J5m) jsem poslal do lesa kdes čekala(J5m) Ó řekni dík jen za tu velikou(J5m) za nesmírnou tu oběť Mlčel pak(J5m) a hleděl vzhůru měsíc veliký(J5m) kde vycházel nad v květu granáty(J5m) a bílá luny zář když padala(J5m) na krásný obličej a třásla se(J5m) ve slze která v oku stála mu(J5m) tu Nicoletta sebou zachvěla(J5m) neb poznala jej egyptský ten král(J5m) byl onen poutník jenž se uzdravil(J5m) jen pouhým jejím ruky dotknutím(J5m) v tom starém hvozdě v sladké Provenci(J5m) Strach velký pojal ji když miloval(J5m) ji takou vášní posud hlubokou(J5m) jak zajásá až pozná nevěstu(J5m) svou neznámou A srdce mřelo jí(J5m) a pospíchala rychle v komnatu(J5m) kde chůva dlela Lajlo zvolala(J5m) smrť udělám si Jestli tuto noc(J5m) mě nezachráníš rána neuzřím(J5m) Noc tuto ještě tebe zachráním(J5m) jí chůva děla U moře je sluj(J5m) již nikdo nezná nikdo mimo mne(J5m) v svém vězení vždy o tom snila jsem(J5m) že tam se skryju i ten trubadur(J5m) o kterém víš když Bůh nám uniknout(J5m) kdy popřeje z temnosti žaláře(J5m) Ty housle na kterých tak krásně hrál(J5m) a roucha jeho měkká hedbávná(J5m) jež jeho matka tkala ubohá(J5m) já posud mám Juž nesla jsem je tam(J5m) a vhod ti budou v době útěku(J5m) Z té sluje viděti jest na moře(J5m) tam čekej koráb až se přiblíží(J5m) jenž v květnou by tě vezl Provenci(J5m) Tak těšila ji Noc když nastala(J5m) do zahrad vykradly se do tichých(J5m) a chůva znajíc cestu vedla ji(J5m) ve stínu k dvířkám skrytým v bílé zdi(J5m) Klíč zrezavělý v zámku trčel juž(J5m) když z nenadání muž se objevil(J5m) a zahřměl na ně Stůjte Povězte(J5m) proč kradmo tak se z domu plížíte(J5m) Král egyptský to byl a schvácena(J5m) se vrhla Lajla na zem v zoufalství(J5m) Však náhle klidná pevná bez bázně(J5m) se Nicoletta před ním vzpřímila(J5m) svůj závoj strhla v luny záplavě(J5m) jak palma hrdá stála sladce pak(J5m) jak hvězdy s nebe září hleděla(J5m) mu v oči pravíc Králi poznáváš(J5m) zjev z lesů provençalských Měj můj dík(J5m) On přišel za mnou on jejž miluji(J5m) Však vytrhli mě jemu z náručí(J5m) a v tvoje vrhají mě objetí(J5m) Já prchám k němu Věru křivdím ti(J5m) já měla přímo říci pane můj(J5m) mé srdce zůstalo tam za mořem(J5m) chci za svým srdcem Dej mi odejít(J5m) Tak říci měla jsem ti šlechetný(J5m) Nuž promiň králi Činím nyní tak(J5m) a vím že k sobě nutit nechceš mě(J5m) Stál ohromen a bled jak zemřelý(J5m) Zas tebe pustit šeptal zachvěl se(J5m) pak ale vztyčil se a otevřel(J5m) ta úzká dvířka na práh položil(J5m) svůj zlatotkaný plášť jak koberec(J5m) a poklekl a děl Jdi paní má(J5m) jsi volná jako pták A sklopil zrak(J5m) by neviděla vláhu sbírat se(J5m) pod temnou brvou v slzu palčivou(J5m) a bohatou co perla převzácná(J5m) Však ona viděla ji schýlila(J5m) se k němu vtlačila mu polibek(J5m) na chladné čelo zašeptala Dík(J5m) pak Sladký bratře můj a zmizela(J5m) V noc zíral za ní dlouho povstal pak(J5m) a v dům se vrátil šťasten v smutku svém(J5m) Sluj hluboká teď byla úkrytem(J5m) pro Nicolettu jistým bezpečným(J5m) Tam celý měsíc dlela s chůvou svou(J5m) na housle hrála písně přesladké(J5m) a v roucha oděla se hedbávná(J5m) jež něžně pro jinocha utkala(J5m) před lety matka v květné Provenci(J5m) a Lajla která znala rostliny(J5m) kol sluje bující jí bílou tvář(J5m) a jemné ruce šťavou natřela(J5m) že dívka celá byla změněna(J5m) a jinochem se zdála osmahlým(J5m) A jednou v noci hvězdné čarný zvuk(J5m) když z houslí Nicoletta vábila(J5m) na způsob provençalský zjevila(J5m) na temném moři veliká se loď(J5m) a voláno z ní sladkým jazykem(J5m) jímž mluvil milovaný Aucasin(J5m) Kdokoli jsi jenž housti takto znáš(J5m) ó žádej odměnu za píseň svou(J5m) cokoli žádáš vyplníme to(J5m) A Nicoletta řekla v odpověď(J5m) Jsemť bludný pěvec toužím po vlasti(J5m) Do Provence mě veďte kvetoucí(J5m) Tu přistali a rozloučila se(J5m) se starou Lajlou která v ochranu(J5m) se krále egyptského oddala(J5m) a Nicoletta k břehům plula teď(J5m) kde po ní tesknil věrný Aucasin(J5m) A zase dlouho lesem těkala(J5m) jak tenkráte když prchla z Beaucairu(J5m) a zpívala jak slavík toužící(J5m) a housti nepřestala S podivem(J5m) ji uslyšeli prostí pastýři(J5m) při ohni na pasekách sedící(J5m) a za odměnu sličný hudebník(J5m) vždy žádal jen by naznačili mu(J5m) kde Beaucair leží město milené(J5m) A posléz došla Hrdý bílý hrad(J5m) čněl nad městem jež dívka obešla(J5m) a vnikla do sadů pod samý hrad(J5m) a na věži se svými barony(J5m) bled vysílen stál právě Aucasin(J5m) by naslouchal jak ptáci zpívají(J5m) by vůni travin stromů květů ssál(J5m) A hleděl k nebi k bílým oblakům(J5m) ku plujícím a těžce vzdychaje(J5m) je prosil aby pozdrav donesly(J5m) do dálky neznámé kde ona dlí(J5m) již miluje pro kterou umírá(J5m) Tu sedla Nicoletta pod věži(J5m) a hrála píseň plnou tesknoty(J5m) a viděla jak dojat Aucasin(J5m) a jeden z baronů teď sešel k ní(J5m) po schodech rozpukaných omšených(J5m) a pravil jí Jest pohnut hluboce(J5m) můj pán a ptá se odkud přicházíš(J5m) a zve tě k sobě Vzhůru nepůjdu(J5m) mu děla dívka Chodím od rána(J5m) jsem unaven Přicházím z východu(J5m) Já v Karthagu byl tam jsem uslyšel(J5m) o Nicolettě žila někdy zde(J5m) Jest dcera krále Celé Karthago(J5m) jí jásá vstříc však ona touží sem(J5m) neb posud Aucasina miluje(J5m) Chci do Karthaga zase brzy zpět(J5m) a má li pro ni Aucasin snad vzkaz(J5m) ať v domě Flora dnes mě vyhledá(J5m) To pánu svému řekni S bohem buď(J5m) A povstala a šla a viděla(J5m) jen ještě ze zahrady prchajíc(J5m) jak Aucasin na věži vyslechl(J5m) vzkaz její volaje by přivedli(J5m) hned k němu truvéra sám se schodů(J5m) pak pospíchal Však ona jako šíp(J5m) juž byla proletěla zahradou(J5m) a byla brzy v městě vešla pak(J5m) do domu Flora V síni nalezla(J5m) u krbu dámu Blanku předoucí(J5m) ta poznala ji hned a radostí(J5m) v šer mdloby padla brzy vrátila(J5m) se k životu zas Konce nebylo(J5m) teď otázek a vše když věděla(J5m) do lázně dívku vedla smyla s ní(J5m) tu šťávu brunátnou a bělejší(J5m) než labuť Nicoletta byla zas(J5m) a oděla se v hedbáv bohatý(J5m) a propletla si vlasy perlami(J5m) a sedla na polštáře nachové(J5m) a sypali jí květy do klína(J5m) a větvemi z myrt kryli podlahu(J5m) Do domu vtrhl Aucasin jak bouř(J5m) a slyšela jak venku na Flora(J5m) na mana svého volal Veďte mě(J5m) pro Boha k pěvci tomu cizému(J5m) jenž u vás dlí o Nicolettě ví(J5m) Děl Florus na to Pěvec není zde(J5m) však jiná osoba a Aucasin(J5m) vzkřik bolestně Ó běda běda mi(J5m) juž unik zas ten poutník z daleka(J5m) Tu dáma Blanka vyšla ze síně(J5m) tak pravíc mu Juž konec pláče jest(J5m) Za ruku jala jej a vedla v síň(J5m) kde Nicoletta zpola zvedla se(J5m) a zpola mdlobou jata klesala(J5m) na polštář z nachu a dva výkřiky(J5m) teď síní zavzněly a milenci(J5m) si klesli v náruč posléz blaženi(J5m) Na druhý den se svatba slavila(J5m) a Nicoletta dáma z Beaucairu(J5m) tak šťastna byla jako Aucasin(J5m) což znamená že nelze porovnat(J5m) jich blaho s ničím jiným na zemi(J5m) A skončen tak jest starý onen zpěv(J5m) o věrné lásce těch dvou milenců(J5m) ve slunném kraji sladké Provence(J5m)