(Kmotrům neb příbuzným.)

Emanuel Züngel

O mít slov jen k vyslovení, co mne plní radostí! Bůh však zná i srdce chvění, slzu vroucí vděčnosti. On dej v pozemském Vám žití štěstí, jež nezhubí čas, nevadnoucí blaha kvítí, jež ověnčí slastí Vás. Štěstí domácí nechť zkvétá s požehnáním hojným Vám, jak by Pán a vládce světa mezi Vámi dlel tu sám.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

106. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 12. Co od kolébky do skonání (Josef Uhlíř)
  2. 212. Ejhle, anděl světlý z nebes krajů (Eduard Just)
  3. 30. Ku výsosti nebes spěje (Eduard Just)
  4. Maličký jsem, nemám za oběť co dáti, (Emanuel Züngel)
  5. (Katechetovi.) (Emanuel Züngel)
  6. 119. Ty láskyplně drahou cnosti (Eduard Just)
  7. II. Drahý otče! (Herma Pilbauerová)
  8. (Příznivci neb dobrodinci.) (Emanuel Züngel)
  9. 174. Za všecka ta dobrodiní, (Eduard Just)
  10. Přání malého strejčka k tetiččinu svátku. (Josef Jaroslav Langer)