EPIGRAM

Viktor Dyk

V čas, kdy se obzor mládí otvíral, cest tisíc vedlo v kraje nedohledné. Tenkrát sis’ Olympany dobíral: „Co psali stokrát, píší po sto jedné!“ S obrazu saiského ni roušky cíp jsi, posměváčku, neodhrnul dosud. V zvonivém smíchu zlozvuk jakýs skříp’. Bezděčně krutý zachytil jsi osud! Zbůhdarma po sté lidé nepíší. Je třeba k tomu podnětu a vzpruhy. Psát třeba je, že prvý neslyší, psát třeba je, že nepochopil druhý! Vesele po prvé se zavolá, ač nikdo neozve se, neohlédne. Stokráte marně volat udolá. Co lásky třeba, psáti po sto jedné!

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

251. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HISTORIK. (Karel Dostál-Lutinov)
  2. None (Stanislav Mráz)
  3. None (Stanislav Mráz)
  4. XX. BALLADA O MODERNÍCH KALIBANECH. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Corneille. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Sycophantu. (Stanislav Mráz)
  7. None (Stanislav Mráz)
  8. LÉTO NA VSI. (Antonín Sova)
  9. None (Stanislav Mráz)
  10. OSUD. (Josef Kalus)