KRÁTKÉ DNI
Rudolfu Krupičkovi
Pták nezazpívá v křehké zeleni
a vůně jarní z lučin nevane Ti.
Údělem prosince jsou krátké dni.
Polím a lesům chce se odmlčeti.
Se vším však smířen je ten dnešní den,
nechce se bouřit ani nenaříká.
Je slunečný a přece vážný sen.
Ten zimní den je stvořen pro básníka.
Nesmírná velkost mluví z šírých lad,
nesmírný klid je v chladném tomto jasu.
A vřelé srdce hřeje také chlad,
jestliže stojíš na rozhraní Času.
Básníku, pozdrav! Jdeš-li v tento den
svým milovaným, šírým, němým krajem,
zimního slunce padni v sloku jen,
jímž pro jara my příští tiše zrajem’!
61
A láska, na cestě jež čekala,
pohledem jasným hledíc do západu,
buď dobrá, silná, věrná, trvalá,
jaká se rodí v drsném českém chladu!
62