I.
BOHATÝR MUROMEC.
Oj za horami, za vysokými,
Za těmi lesy, za hustými,
A za lesy hustými Lichvinskými
Vyletoval jasný, mladý sokol
Na rychlých křídlech až pod oblaky,
A za tím za sokolem tři jestřábi,
Tři zbojci-jestřábi jsou se hnali;
Oni sokola obletovali,
Oni k sokolu doletovali,
Ostré zobce mu do těla zatínali,
Až jsou oni sokola k zemi strhli,
A strhnuvše tak do smrti ubili.
Oj za horami, za vysokými,
Za těmi lesy, za hustými,
[9]
A za lesy hustými Lichvinskými
Na koni se ubíral dobrý mládec,
On ne kvapem jel, a jen pojížděl
Křížem ruce složiv, hlavu přikloniv,
Jakby po šírém poli hoře rozsíval.
I vzali se odněkud, přiskákali
Tři jezdci, všickni sobaky tatarské;*)
A oni dobrého mládce obskočili,
Ze zad, z boku, ze předu naň doráželi,
Ostré šavle mu do těla zatínali,
Až jsou oni mládence s koně strhli,
A strhnuvše tak do smrti ubili.
Počali Tataré mládce svlíkati
Z oděvu jeho drahého, stříbrného,
Tož ze stříbrného i zlatého,
A jali se v jeho oděv děliti,
Ubitému jinochu se posmívati. –
A z pod lesa, lesa hustého
Vzav se tu odněkud kůň vyjíždí,
On nevyjíždí, on větrem letí,
———
*) Sobaky = psi, epithet v písních Tatarům, bývalým podmanitelům Ruska, dávaný.
10
A na tom na koni bohatýr Muromec,
Muromec ze slavného města Muroma.
Jedva Tatary zahlídnul, tři sobaky,
On z toulu vynímá kalenou střelu,
Střelu pustí s tětivy hedbávné,
Střela ta se zaryla v bílá ňádra,
V bílá ňádra prvního Tatařína.
A Muromec vytasil meč ocelový,
Mečem tím ocelovým rozpůlil
V dvě půle druhého Tatařína.
A třetí Tatařín na kůň vyskočiv
Utíká maní nemaní v šíré pole;
I bylo se Muromci čemu smáti,
I bylo bohatýru takto mluviti:
„Hoj, kdo přede mnou utíká v šíré pole,
Na toho já meče netasívám,
Za tím já střely kalené nepouštívám,
A pouštívám tě, můj koni bujný!“
Tomu hlasu kůň bujný porozuměl:
On prvním skokem – do půl pole,
On druhým skokem – do Tatařína,
A třetím skokem – Tataru přes hlavu;
I valí se, padá Tatařín k syré zemi,
Na kusy lebka jeho roztřepena,
Tož rázným kopytem koně bujného.
11
A vrátil se Muromec k dobrému mládci,
K mládci tomu dobrému, ubitému;
On vykopal hrob v šírém poli,
Do toho hrobu tělo položil,
Za duši jeho se pomodlil,
A schytav a svázav koně tatarské
On s nimi ujížděl ve svatou Rus.
12