IV.
ODCHOD A PŘÍCHOD.
Ach, jak těžko jarní růži,
Kdy sníh pozdní na ni padá,
A vítr chladný její lístečky
Mrazem usvadlé odrývá.
Ach, jak bědno mladé dívce,
Kdy v srdce její padá žalost,
A hoře, veliký zámutek
Jí z očí, tváří prohlédá.
Čemuž mé děvče kvílí, pláče,
Čemu mladička ztrápena?
A proč z okénka v kraj daleký
Jen stále oči upíná?
Oh, carská služba, veliká tužba,
Odjel na Turky do boje,
A snad se více již nevrátí
Dobrý mládenec, druh milý.
***
18
O jak sladko jarní růži,
Květ s jabloně kdy na ni padá,
A teplý větříček v líbosti
Ji na vlnách svých kolíbá.
O jak blaze mladé dívce,
Kdy v srdce její padá radost,
A štěstí, veliká potěcha
Jí z očí, tváří vysvitá.
Čemuž mé děvče plesá, skáče,
Proč se mladička usmívá,
A ulicí na lehkých nožkách
Od družky k družce pobíhá?
Oh, carská služba, malá tužba,
Přijel, z boje se navrátil,
A svítězil nad nepřátely
Dobrý mládenec, druh milý.
19