Lítala síkorka, malá modřinka
Po zemích po dalekých Cara ruského,
Od Volhy ona matičky do Bucharska,
Do Tibetu, Kitaje, do Sibirska,
Tobolsk a Irkuck mimoletem vzala;
A devět moří modřinka přeletěla,
Německo a Polsko k tomu proletěla.
Čemuž ona síkorka, malá modřinka
Daleké krajiny proletovala?
Proto ona síkorka, malá modřinka
Daleké krajiny proletovala:
Radostnou zprávu ona zvěstovala
Všemu ptactvu podnebeskému,
Podnebeskému i pozemskému;
Všechněch ona ptáků přizívala
Tož na veliký trh k moři sinému,
Se vším tovarem, drahým zbožím,
I se všemi penězi hotovými.
A bylo divu na siném moři,
Na jeho teplých na zátokách;
Hejnem se ptáci sletovali,
Na bohatých korábech přijížděli,
Se vším tovarem, drahým zbožím,
A byli stavu slavného, kupeckého.
Datel v dlouhých řadech krámy stavěl,
Boudy sbíjel, stany rozbíjel,
A vše to za jednu za denežku.
I počali ptáci vykládati
Svoje tovary, drahé zboží,
A kupovači kupovati.
Sokol s krahujcem kožišiny –
Liščiny, vlčiny, soboliny,
Ne dýmem propouštěné prodávali,
A jasné, dobré srsti vydávali.
Čáp s jeřábem sukno prodával,
A sukno všech barev, pevné dobře;
On na aršínu*) neodměřoval,
Odměřoval na svém čapím zobanu,
A čapí zoban – dobrá míra.
Měl tu též dedek veliké sklady
Vzácných koží, tož safiánu,
Juchtoviny a korduánu,
Proto on dedek kožemi zapáchá.
Vedlé něho kupcová mladá
Se svými sestrami konopkami,
Plachty a provazy lodní prodává
I se vším lodním příslušenstvím.
Dále na kamky, na šat kysejný*)
A na pláténko drahé indické
Labuť s husami, se služkami,
Zdaleka kupce přivolává.
Potom z Polska klénotníci,
Tož pávi, sojky, žluvy – hosté bohatí,
Drahé kamení různého květu,
Prsteny zlaté i jiné klénoty
Za nevelký peníz prodávali.
A chtěl-liby kdo na tom trhu hlučném
Všech prodavačů a kupovačů
Zejména a řadem vypovídati,
Nestačiloby z matičky Moskvy,
Z matičky kamenné Moskvy do Smolenska,
A ze Smolenska do Vitebska.
I byl trh velký v polovic trhu,
Přijela sova – bohatá vdova
Se svými strejci – všemi kulichy,
Se svými kmotry – všemi vejry,
Statnými bojary, dvořeníny.
Ona sovička – pyšná vdovička
Mezi boudami se prochází,
A za ní milé příbuzenstvo,
Vejrovské a kuliší urozenstvo.
Ona do všech krámů nakukuje,
Vysoké obočí namhuřuje,
Tož i vejři a kuliši přikukují,
Vysoké panské obočí přimhuřují.
A ona sova bohatá vdova
Se svým tím milým příbuzenstvem
Všecky tovary i drahé zboží,
Soboliny i pěkné liščiny,
Dobrého sukna všelikých barev,
I juchtoviny i safiánu,
Bílých plachet i provazů lodních,
I drahé kamky, šat kysejný,
Drahých kamenů různého květu,
I prstenů zlatých nakoupila,
A mnoho jiného pokoupila;
Bylo všeho pět tisíc rublů –
Na hotově pět tisíc vyplatila.
Z toho všem kupcům radost se stala,
Radost se stala, veselí nemalé;
Počali kupci se veseliti,
Sovičku vdovičku velebiti,
I počali z trhu se ubírati,
Zas do svých zemí, dalekých krajin.
Ach ty neštěstí, ty nehodo zlá!
Čáp – slavný kupec suken dobrých,
On jediný na moři pohromu vzal;
Dohnala bouře koráb jeho,
Koráb s bohatstvím na příkré skály,
U korábu se boky rozbily,
Peníze jeho se v moře zatopily,
Jedva že on sám život zachránil.
Od těch časů on čáp slavný kupec
Po břehu smutný sem tam pochází,
Chytaje žabky, plazy vodní,
Protřásá je a vyklepává,
Ku penízku penízek shledává.
Dejžiž mu štěstí peníze najíti,
A zpěváku té písně s ním se rozděliti.