SLOKY O STÁTU A VLASTI.

Emanuel Čenkov

Jen území a svazek směsi lidí, jenž vespolek si určil k žití stanovy, to ve státě náš theoretik vidí, by spárům zlovůle se přimkly okovy. Vlasť též má zem, a přece není hmotou – jest šumem lesů, vůní polí, zpěvem luk, jest bičem msty nad škůdců zpupnou rotou, jest soudem svědomí, úderem svorných ruk. Jest modrým nebem, které lásku lije od kolébky až k hrobu tiše do duší – a když je dusno, z mračen hromy bije, vzduch pročistí, na vrata shnilá zabuší, a jako divý proud se žene do kraje, kde dřív jen Idyla své hrála šalmaje...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

4. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STRŽ (Antonín Klášterský)
  2. Bořek. (Antal Stašek)
  3. Musa dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)
  4. CO MI PSAL SAMOTÁŘ. (Antonín Sova)
  5. Per aspera... (Vojtěch Pakosta)
  6. VICHR. (Herma Pilbauerová)
  7. Písmena. (Antonín Klášterský)
  8. Dnes tak divně zpíváš, lese, (Adolf Heyduk)
  9. ČÍM JSI? (Otakar Theer)
  10. Naděje. (Antonín Koukl)