JARO.

Emanuel Čenkov

Na Gardském jezeře jsem přistih’ Vesnu mladou já, duše morósní, z těch šedých krajů severu a stojím v úžasu teď před tou dívčí vnadou, po prvém polibku, jež chystá lásky nádheru. A Zimy fantómy, ty zřím, jak dál se kradou, tam ve skal ruiny zřím prchat mlžin příšeru, jak smutku plachtoví se na Alp loďstva kladou chmur teskné rubáše, ta maska zimních večerů. Je Jaro dívčina, jež chystá toaletu koketně barevnou a píseň zkouší s retů při bouřném jásotu, jímž kaskáda tu zpívá... A v hloubi jezera, kam vodopád se tříští, pás pro ni duhový se v slunci luzně blýští, a zda jej oblékne, Bůh s oblaků se dívá.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

524. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přišla ke mně láska mladá... (Bohdan Kaminský)
  2. Já v letu svém... (Josef Kalus)
  3. Zas jednou rusý mě vlas, (Josef Holý)
  4. Má chaloupka. (Rudolf Pokorný)
  5. SKÁLY ZASNĚŽENÉ. (Irma Geisslová)
  6. Báseň. (Bohdan Kaminský)
  7. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  8. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Na Řipu. (Karel Babánek)
  10. ZA SNIVÝM DÍTĚTEM. (Adolf Brabec)