Nezapomenutelné.

Alois Škampa

Co Tobě, dítě, psát? Mně najednou je k pláči, a cítím, jak můj zrak i list můj slza smáčí! Co chtěl bych Tobě říc’ – to verše nevysloví! To píseň nezjeví, ni zrak, ni rety klamné, to snad jen slzy mé Ti, dítě, řeknou za mne, ó, bože, bože můj – jich žal Ti všecko poví!

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

496. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mé Muse. (Emanuel Züngel)
  2. JAKUB DEML. (Ladislav Andělíček)
  3. ...., z Vašich očí (Jan Evangelista Nečas)
  4. Mé písně. (Antonín Bulant)
  5. XXXVI. PANU KARLU ST. SMUTNÉMU, mladšímu učiteli ve Zběři v Čechách. (Beneš Metod Kulda)
  6. Skála. (Beneš Metod Kulda)
  7. I (Vojtěch Pakosta)
  8. Kde domov můj a Naprej. (Beneš Metod Kulda)
  9. Pane... hyneme! (Jan Ježek)
  10. MODLITBA PO SV. PŘIJÍMÁNÍ. (Karel Dostál-Lutinov)