BUĎ JAKKOLI!
Ať jakkoli dnes osud rozhodne,
ať jakkoli se posléz skloní váhy,
ať přijde noc, ať přijde světlo dne,
ať zvítězí sok nebo kdo nám drahý,
ať přináší nám pohromu či zdar
ta zpráva, která z daleka k nám letí,
květ ledový ať je to či květ jar:
buď jakkoli, modlem’ se za oběti!
Věc poražená není ztracená,
zůstává národ, kde se mění mapa.
Může být křivda zítra zvrácena.
I v noci cestu najde ten, kdo tápá.
Pohroma mráčkem, jenž se rozplyne,
květ ledový se mění v květy jara.
Vše vrací se... jen mrtví nikdy ne.
Buď jakkoli – v nich život nezahárá!
Syn doby skeptické a otrlé
za ty se modlím, kdož pozbyli hlasu:
za živé mluvím, za ty umrlé
obětované velikému času.
Za ty, již příliš časně prochladli,
za ty dnes příliš nehybné a němé.
Buď jakkoli – ať marně nepadli.
Buď jakkoli – dobojujeme!
Zima 1914 – 1915.
159