BAJAZZO.

Václav Šolc

Měl bajazzo bajaderu, chodívali v krajích spolu, ona červenou sukynku on šaškovou kamizolu. On žert tropil, blázny strojil, bouře smíchu budil věru, mělť šaškovou kamizolu, k tomu krásnou bajaderu. Přišli k nim dva páni kdysi, černý kočár s sebou měli, vzali s sebou bajaderu, na bajazzo zapomněli. Odjeli, že na tom světě žádné po ní nejsou sledy, byl pán mráz to zimomřivý, hlad pak jeho soudruh bledý. Zas bajazzo blázny strojí, zase bloudí tu i v dáli – jen že bláznu šílenému nikde již se nezasmáli. Všední bájka – jedna slza z velkého to lidstva hoře, hořká, že by otrávila sterá lidských slastí moře.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby