HAJDUK.
Krásné žití hajdukovo
od Tater až do Balkánu,
panské je to živobytí
bez chaty i beze stanu.
A což také hajdukovi? –
měkké lůžko pusta mívá,
a bohatý divan skála,
hezky se s ní do hvězd dívá.
Však když přijdou boje války,
najdou jej i ve rákosí,
přinesou mu stříbra, zlata,
a pak slušně ještě prosí.
A byť bosá byla noha –
hajduk přec jen velkým pánem,
přátelí se jenom s králi,
ba i samým se sultánem.
81
Když pak přijde do tuhého,
aj vždyť pro boj hajduk žije,
vyčistí si střelbou pušku
a svou šavli krví smyje.
Trápí-li však chvíle dlouhá, –
ta hajduka neumoří,
zacinká si stříbrem, zlatem,
a již kolem radost hoří.
Hraje cigán, krčma zvučí,
kol se točí čikoszanky,
a opodál láskou hoří
oko brunatné cigánky.
Aj! což schází hajdukovi!
pohár vína nade hlavou
a po boku děvče mladé,
tak to chodí cestou pravou.
Krásné žití hajdukovo
od Tater až do Balkánu,
panské je to živobytí
bez chaty i beze stanu. –
82