BEZ ZÁŘE.

BEZ ZÁŘE.
Vyrostla v siré chudobě, jak bledé kvítko na hrobě, vykvetla v pusté temnotě, a srdce tlouklo v samotě. 96 Neznala lásky růžnou zář a měla krásnou, bledou tvář. A černá noc – ta hluboká se v srdce vkradla – do oka. I její vlas – noc za šera a hlásek – píseň z večera. – Jen jednou skvělá zlatá zář osvitla bledou její tvář. Byl diamantu vzácný lesk, však pálil – shořel jako blesk, a jako blesk jí v srdce pad’, když hoch ji přestal míti rád. – Nastala temnější pak noc, o neblahá té záře moc! Vzdychala dlouhý pustý věk: „Ach! nešťastný ten kamínek!” 97