ŽENA – MACECHA.

Václav Šolc

Nešťast ženo z národa(J4m) jež nepěstíš své lásky květ(J4m) a váš rod své(J4m) cizáckým mlékem najet(J4m) Jen když chceš zahrát so hru(J4m) jak by jsi byla matkou též(J4m) tu v náruč bereš své(J4m) a v obdiv naň se zasměješ(J4m) Však ženo zlá to zlá to hra(J4m) na sázku jde tu stáří slasť(J4m) a moc pud jest přírody(J4m) jenž hříčkou tvou se ne másť(J4m) děcka sourozenci kdys(J4m) odrostše slávou pokvětou(J4m) a v šedi vlas matek svých(J4m) své věnce slávy zapletou(J4m) Tu přijde tvé též pastorče(J4m) a trusky z věn slávy své(J4m) ti vrhne kalných do očí(J4m) že zrak ti smysl pomine(J4m) A když pak v smrti pasu(J4m) své po něm rozepneš(J4m) a zase jednou po čase(J4m) rtem bledým naň se usměješ(J4m) Tu starou majíc v mysli hru(J4m) tvé smut hře se zasměje(J4m) a v pozd hlas tvých žeh(J4m) svou kletbu kletby zakleje(J4m) Nešťast ženo z národa(J4m) jež nepěstíš své lásky květ(J4m) a váš rod své(J4m) cizáckým mlékem najet(J4m)