V.
Žes’Že’s svadlý oas květy ozdobila, Ty to víš,
Žes’Že’s svadlý oas květy ozdobila, Ty to víš,
a palmy stín že’s nad ním rozložila, Ty to víš,
jak vyschlé písní mých studánky Tebou zživeny,
a jak se duše Tvá v nich zrcadlila, Ty to víš,
219
že’s zahrad královna a já jen plachý zpěvák ve křoví,
že na růžích jsi ptáčka polapila, Ty to víš,
však že i rajským květem vzplane růže pozemská,
jež básníkova píseň posvětila, Ty to víš,
co snů překrásných vzkvítá, písní, tužeb v srdci mém,
vždyť častokrát jsi se mnou lásku snila, Ty to víš,
a jak jsi všecko, nade vše mi drahá na světě,
jak často z písní mých, o dívko milá, Ty to víš!
Však to i věř, když zdaž mne miluješ jsem k Tobě děl,
mne líbajíc že’s sladce promluvila: Ty to víš!