XXV A slunce ztratilo žáry své.

Viktor Dyk

A slunce ztratilo žáry své. Bělavé bylo a bezmocné. Komické, perversní slunce! S úsměvem na rtech (mdlým a zlým!) v listí už dávno hnijícím hledal jsem ztracené stopy. Nevanul vítr, nekvílel les, nezněly rány, nezavyl pes, jen šustot zněl mi listí. S úsměvem na rtech (mdlým a zlým!) říkal jsem stromům hnijícím: „Intacta, intacta, virgo!“ Stromy se plížily do dálky kázati výhodné morálky. Byl to tak počestný pathos! A byl jsem hořký, mstivý, zlý. Světy, jež před věky zapadly, chtěly zas pojednou vstáti, a slyšel jsem tiché, neživé, zalekané a tesklivé známé a důvěrné kroky...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

438. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MĚSÍČNÁ NOC. (František Soldan)
  2. WATTEAU. (František Kvapil)
  3. DVĚ PÍSNĚ (Karel Václav Rais)
  4. Odpočinek v lese. (Antonín Sova)
  5. POHLED DO KRAJE (Antonín Sova)
  6. VYCHÁZKA (Antonín Sova)
  7. DOPOLEDNE V PROSINCI (Viktor Dyk)
  8. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  9. KLID PASEK. (Karel Červinka)
  10. VEČER. (Karel Babánek)