XXV Když skutečnost mou nezlomila bytost,

František Gellner

Když skutečnost mou nezlomila bytost(J5f) reminiscence ta nezlo(J5m) Cyniku sešlý zaboř se v svou tost(J5f) a protrej své špat svědo(J5m) Den za dnem v stej prázdno se ztrá(J5f) I hospody svůj vab ztráce(J5m) Minu dny jak poše ptáci(J5f) se do duše s šerem vrace(J5m) deňské noci jak vás miloval jsem(J5f) opilost vaši vaši řivost(J5m) Své dra váš na lup vylal jsem(J5f) všech předsud a všeho citu prost(J5m) Za tma noci šel jsem po břeží(J5f) v zákou velkoměstské kloaky(J5m) holku jsem viděl kterak v bázni ží(J5f) obžona drze voky(J5m) Rozjařen nem rytířsky hned vzal jsem(J5f) bázlivou holku ve svou ochranu(J5m) Spíš spit než ze soucitu riskoval jsem(J5f) že ja to bi dostanu(J5m) A věru že by mno na byla(J5f) mne bezbranho jis zasáhla(J5m) však za ruku mne vzala holka mi(J5f) a rychle z dostřelu mne odtáhla(J5m) Po milých slovech přišel vře pohled(J5f) a po pohledech prudkost poce(J5m) a koneč jsem přemoh všechen ohled(J5f) a zavlékl ji v lože hotelu(J5m) Co holek měl jsem ani jedna rovna(J5f) nebyla svých ci prudkos(J5m) V mém ručí noc proplakala zrovna(J5f) radostným smutkem smutnou rados(J5m) Pamatuju se v bouřli své touze(J5f) když jsem ji z ša svlékal chudinku(J5m) že na svém le la jednu pouze(J5f) v tako zi jednu sunku(J5m) při louče jméno neřek ani(J5f) však řekli jsme si kde se sejdeme(J5m) nepřišel a nevzpomněl si na ni(J5f) Tenkráte ješ spalo srdce (J5m) Teď za veče smutných přichá(J5f) v mou pustou jizbu v trp vzpomínce(J5m) Ve sněhu če do dálky se (J5f) prokřeh zimou v jed sunce(J5m)