POHÁR K ZEMI PADÁ

František Gellner

Miloval světa divy, moře, ledovce, ženy, pohled náš roztoužený, lačný a divý. Požárem plálo to v hlavě, a vášeň zmítala těly. A naše ruce se chvěly nedočkavě. Krvi má, proč jsi kdys vřela? Touho, proč’s vyletěla? Duše má, jak jsi zcela zapomněla, co’s chtěla! Hledí oči v dny příští chladny, lhostejny, němy. A pohár padá k zemi a pohár se v střepiny tříští.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby