Kdo pak učeným se vylíh’?
Od národů pokročilých
teprve se musíš v žití
ledačemu přiučiti.
Než nutno jít pro radu
i k těm, co jsou pozadu.
Neb kdo vynalezl lyže?
Však se o tom dovíš níže.
Jak sdělují prameny,
jež jsou ovšem ztraceny,
tuto užitečnou práci
vykonali Eskymáci,
kteří pod severním pólem
na lyžích se honí kolem
vrtící se zemské osy,
až jim rudnou mrazem nosy.
V našich krajích ovšem lyže
narážejí na obtíže,
neb je u nás pořád bláto.
Ale člověk, jenž má na to,
jede do Starého Města,
na Radhosť či na Lysou.
Co mu vadí dálná cesta,
když peníze tady ‘sou.
Pěkně zabaleni v svetrech,
na ramenou po dvou metrech
dřeva, takto k nádraží
lyžaři jdou v pospěchu
nedbajíce posměchu
hloupých, jenž je uráží.
Horlivost jich odměněna
bude, když hor na temena
vstoupí, sněhem po kolena.
S vrchu dolů uhání
lyžař sněhem jen to fičí,
roští, podrost, údy ničí
klidně, bez slitování.
Stoupaje však do vrchu
zvíš, co sport je za mrchu.
Sotva uděláš krok vpřed,
jedeš deset metrů zpět;
srdce puká v beznaději.
Vstávání pak ze závějí
v opačném je poměru
k tělesnému rozměru.
Výzbroj začátečníka
bývá ovšem všeliká:
Lyže vypůjčil si kdes,
také nezdobí ho dress,
svázány má nohavice
pouze kusem špagátu,
zima je mu převelice
v jednoduchém kabátu.
Za to v oku nadšení,
jak by hleděl na holky,
pozoruje umění
lyžařského vrcholky,
kristianie a tele –
marky stejně přeumělé.
Co má člověk z života,
když je teď ta drahota?
Večer několik těch piv –
k vůli tomu chceš být živ?
Co tě k smutné zemi víže?
Člověče, jdi, kup si lyže!