MŮJ RYTÍŘI

Viktor Dyk

Můj rytíři, můj rytíři, proč zradil jste mne dnes?! jel jsem sám, a noci tmám dávno podlehles. Můj rytíři, můj rytíři, kam poděl se Váš štít? Hle, zbujný dav, co divých hlavproč můj zvolna lít’?! Proč raněn kles’? Ten smutný les! Oh, boje vír a jek. U konce seč, mně vypadmeč, dav v zajetí mne vlek’. Můj rytíři, můj rytíři, kdo v pomoc přichvátá?! Jsem spoután již, oh, jaká tíž, a vržen do bláta! A chechtot zněl mi do duše, a nepřátel mých ples. Můj rytíři, můj rytíři, proč zradil jste mne dnes?! Proč chvějete se, rytíři, proč klopíte svůj zrak?! A jsem tolik miloval a jsem věřil tak! Mně odpovězte, rytíři, zda klam to byl a lež: v zakuklení viděl Vás v jich řadě státi též! Nuž odpovězte, rytíři! Či do dálky jste prch’?! Oh, neměl tolik sil, bych masku Vaši strh’!