Ten rytíř jel na oři cestou dlouhou. –
(Byl synem krále, Honzou – a co dál?)
Obzory dálné modraly se touhou.
Naděje vítr do tváře mu vál!
A všechny tóny v kvilu svém moh’ nahrát.
Jablka zlatá trhat v dálku jel.
(Do čarovných a netušených zahrad!)
A sedm let se domů nevracel.
A přišel k cíli na zroseném koni.
– Hle, stíny temné, v prostřed jablek jas! –
Utrhne první – náhle cosi zvoní!
Utrhne druhé – zvuk ten zazní zas!
A čaroděj tu, žezlem svojím kyne.
A rytíř mdlý a unaven je vším.
On zkameněl – zří v kraje nehostinné.
(Byl hloupým Honzou, princem, bůh ví kým...)