16. I. 1897

Viktor Dyk

A my se jednou setkáme Ale zde ne kde mimo kosmos(Na) Tvé svahy jsou sráz ho čedič tvr tma(Na) mou seň měkce sténa pláčí podzim lesy(Na) tvé zraky pl hrdosti ó illuse kte neguje(Na) tvé rhytmy pl odboje jenž vysmí se v prázdno(Na) Je to sta pohádka a nelze řit(Na) Ale my se jednou setkáme Ale zde ne Mimo kosmos(Na) A zrak tvůj zhrda a užli gesto(Na) vše co mne ranilo a ješ že ranit(Na) poznámka drs ho onen čedič(Na) Se zbytkem ry jež kreslila dáv mi vise(Na) se zbytkem touhy jež vedla mne v písči pouš(Na) v písči pouš(Na) Ano vidím jednou Ale zde ne kde mimo kosmos(Na)