Noc, noc mdle kolébá slaboučký den,

Viktor Dyk

Noc, noc mdle kolébá slaboučký den, noc smutná nemluvně houpá a hýčká. Nechtěl bych doma být, nechtěl snít sen, že dítě dávno zarudlé očka: Naučí plakat se, naučí být, než matka do hrobu mlčky je vrátí. Mluviti nejasně, nejasně snít. Po život celý se konfusně ptáti. Dost je to života pro jeden den. Božstva jsou lakomá, božstva jsou skoupá. Noc, noc mdle kolébá slaboučký den. Noc smutná nemluvně hýčká a houpá.