XXXVIl. Z legendy staré – a přec mladistvé –

Viktor Dyk

Z legendy staréa přec mladistvé motivy dva mou duši jaly: Sentimentálních očí dvé, jež nekonečno milovaly. Pro svatost příliš vznícená, pro lásku ale příliš svatá, vidím mladá ramena po nekonečnu rozepiatá. Rozpiaty ruce, hoří zrak. V tvarech ni gestech blaha není. Cos čeká v dálce: slunce? mrak? Cítím jen volné kamenění!