My, vojáci starého prvního pluku,
osmahlí železní hoši,
tisknouce k srdcím svým drahou zbraň,
v dni zmatku a víru a pustého hluku
před naším praporem sklonivše skráň –
my, vojáci starého prvního pluku,
smavé a bodré tváře známé,
věrně a čestně přísaháme:
Ve jmenu těžkého utrpení,
ve jmenu starých křivd a běd,
ve jmenu národa zmučeného
jdeme v boj, z něhož návratu není.
Života krása i rozkoš jeho,
zsinalé smrti slepý hled,
radosti světa, lásky vření,
květy a úsměvy, hrůzy led,
vše, co nás těšilo včera i dnes,
vše, co nás hřálo, co rádi jsme měli,
vše náhle zhaslo – – Remčický les
my minuli, vesnice oněměly,
praporce zmizely, písničky ztichly,
děvčata po kraji sesmutněla.
Hudba však hraje v pochod náš rychlý,
vesele planou smělá čela,
dech víry vše stíny i slabost láme,
i každý svou pevnou zdvihá ruku,
s jasnýma očima přísaháme
my, vojáci prvního pluku:
Za československý lid,
za vbitou na kříž naši zemi
my budem se bít!
My budem se bít
za slávu a svobodu našich zemí,
nikoho neživit,
nešetřit, nesmlouvat, silami všemi
ku předu letět i vítězit –
i slavně mřít.
My víme, že z barvy krve rudé
ohnivá zář vzejde nad Čechami,
nad poli zlatými, nad nivami
že nové slunce svítit bude!
My víme, že z barvy krve rudé
červené květy vzplanou v stráních,
volnosti dar že uzrá na nich
i na věky u nás sídlet bude.
My víme, z té barvy krve rudé
že vzejde štěstí našich dětí,
i na nás že ještě po staletí
vzpomínat šťastný národ bude.
Krev dědů i míza dějin slavných,
hrdinů starých věková setba,
planoucí výzva smělých zvuků
husitských písní, nepřátel kletba
nás činí nepřemožitelnými,
nás, vojáky prvního pluku.