MERLIN
Tak nízko visí hvězdy, že bych je trhal rukou,
tak blízko u srdcí jsem, že poslouchám, jak tlukou,
tak snivě láká půlnoc, bych s mladou zemí srost,
a přece jsem tu cizí a jsem tu jenom host.
V svou pravou domovinu já nikdy nezavítám;
tep lidství nehovoří ni láska nehoří tam,
jen vyděděnců nářkem tam lkají ozvěny.
Já v dusné svojí krvi mám touhu gehenny.
Hvězd kytky jsou tak nízko, však nedosáhnu k nebi.
Tak lidsky tlukou srdce a na mne smrt se šklebí:
tak rád jí podám ruku, leč nezdusí mne žal
a ze všech živlů světa mne žádný nepojal.
Když plamen má mne sžehnout, já znova zrozen vstanu,
já pod hladinou proudů jak řecký oheň vzplanu.
Jsem bolest nehynoucí, já, pekla padlý syn,
jsem těžká vina otců, jsem příštích rájů stín...
26