TROUVEROVA PÍSEŇ
(Z „Přemyslovců“)
Buď žehnán bůh, náš slitovník.
Buď meči pánů čest a dík.
Buď pannám ctným a paním hold.
Jsem bludný rytíř. Dejte žold.
Jsem bludný rytíř. V šíř i dál
jsem cizím krajem putoval,
a v siré prázdno prsou mých
mi nikdo teple nezadých’.
A jestli se mne tážete,
proč jsem se toulal po světe,
co štvalo mne a co mne štve –
já hledám srdce, srdce své.
Já hor se ptal i moře, žel,
a nikde jsem ho nenašel –
Snad stal se zázrak, bože, suď,
že zalétlo mi v jinou hruď,
35
tam zakleto je na věky
a marně jsem v kraj daleký
a marně světem putoval,
jed’ cizí chléb a pěl svůj žal?
Buď žehnán bůh, náš slitovník.
Že domů ved’ mne zas, měj dík.
Buď mému bratru čest a hold.
Mým srdcem buď! Toť písně žold.
36