Nevěrný věrný
Já poznal svět jak tuláci a ptáci
a mnoho viděl žen,
a přec má touha bouřlivě se vrací
vždy k tobě jen.
Znáš, lehkonohá, dotančit se výší
ty jediná,
znáš opojnou mne ducha svého číší
spít bez vína.
Kraj duší volit znáš, neb to, co jítří
tvou mysl dnes,
je člun – a zítra zpěv – a na pozítří
to bude chrt a les.
Nač útočí, tvá bystrost uvykla si
jak šturmem brát,
dle hráčů střídáš odvahu i hlasy,
tvář měníc jako šat.
A já, jenž závrať, pokání a zmatky
mám z dobrodružných cest,
zas rozběhnu se v dál, neb cesta zpátky
tak sladká jest.
Tak znovu zřím tě vášní plát, vždy v kole
a nad všedností vždy,
zas v překrvené tonou hyperbole
tvé útlé rty,
40
a jasně vím to: tebe-li kdy, ztratím
i sebe sám,
a k tobě-li se jednou nenavrátím,
je zář i moc ta tam.
Neb ten, kdo nehmotně je vzhůru veden,
všech devět vzývej Mús:
leč každému z nás v ochranu jen jeden
dán genius –
a mně jsi dána ty. Jen tam, kde změna,
má slast se počíná:
mně neklidem, mně jiskrou svatá žena
tys jediná!
41