Slyšel jsem na horách kohosi plakat,
tak bolestně, upřímně, lítostně plakat,
až sama ozvěna ztajila dech,
jako když vězně pláč v zčernalé věži
prosebně zakvílí k ledovým strážcům,
mlčením zatřese v šedivých zdech.
Do hor jsem vystoupil, volal a volal,
nikdo se neozval v rozpuklých skalách.
Vězení našel jsem studené, prázdné,
rezavé okovy, v nádvoří pustém
na tvrdé dlažbě svítila krev.