HOVOŘÍ DUŠE

HOVOŘÍ DUŠE
Hovoří duše přes roky a věky a duše mrtvých sdílí s žijícím svou lásku, záští, radosti své, vzteky. V temnotě časů blesk se kmitne děsivě jasný, klikatý. Jediná stránka tebe chytne. Promluví řečí plamennou a dlouho do noci sedíš nad knihou dávno dočtenou. Jediná stránka napoví dramatu scénu, román krutý. Ostatek vezmou hřbitovy. Jediné slovo jasně zazní, ozvěnu vzbudí u vnuků. Je bázeň mrtvých živých bázní. Životy, které prošly pekly, určení měly jediné: by dobré slovo příštím řekly. A strašný bývá někdy bol, nesnesitelno vlastní hoře, strašnější ještě hoře kol... 63 Leč je ti jasno, proč jsi žil, jediným slovem, dobrým slovem bys, mrtvý, živé vykoupil. Břemeno unes úlohy. A netruchli, že málo zbude, co přečká dnešek ubohý. Jediné slovo, jedno volání! A kdo to bude, koho vzbudí mrtvého výkřik ze spaní? 64