NESMÍŠ SOBĚ MYSLIT

Viktor Dyk

Nesmíš sobě myslit, že je smutno tady. Někdy zrovna smíchem probouzí se den. Někdy přijde ráno stavěti všem hrady. Pouze dneska ráno jsem tak zamyšlen. Časně jsem se vzbudil noci přešlé právě. Někde venku zpíval píseň ranní kos. Pojednou mi bylo jak při smutné zprávě, jako v této chvíli umřelo by cos. Svítilo jak jindy elektrické světlo, venku můj cíp nebe zdál se beze chmur. S minulým se náhle přítomné mi spletlo. Hoch, jdu v jarní ráno za šopecký dvůr. Jdeme s kamarády a druh druha honí, přes cest polních bláto, přes cest polních louž. Vítr ostře fičí, pole silně voní. Z kalužiny pije blízko chocholouš. Špýcharu se smějem, smějeme se vratům, tak je toho mnoho, čemu lze se smát. Zčervenalí v tvářích rozběhnem se k Blatům. S vlakem, který hvízdl, každý jel by rád. Oválo nás jaro, opila se hlava, všechno pro nás rostlo, pro nás pučelo. Rozletět se možno někam do modrava. Celým krajem se to rozezvučelo. – Nesmíš sobě myslit, že tak vždycky bývá, příliš vzpomínati dobré pro slabé. Každého dne z jitra kos nám venku zpívá, pouze dnes mne zanes’ v pole u Labe...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

583. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I DECHLO JARO V SRDCE MÉ... (Karel Toman)
  2. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  3. I. Napadly písně v duši mou, (Vítězslav Hálek)
  4. SMRT. (Adolf Heyduk)
  5. PÍSEŇ O STARÉ PECI. (Josef Václav Sládek)
  6. IV. Na řeku padla stínů záplava, (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Zřícenina. (Emanuel z Čenkova)
  8. MELANCHOLIE. (František Taufer)
  9. PÍSNIČKA O ŠTĚSTÍ. (Josef Lukavský)
  10. LXXXV. Kdes ráno v cizí komoře (Jaroslav Vrchlický)