Jak na výšině bojovníků tlupy,
tak stojíme tu v novoroční den.
Nám nad hlavou jak mraky se to kupí
a obzor temnou mlhou zahalen.
Tak mnohý v bolných upomínkách úpí,
tak mnohý v srdci krutě poraněn;
a dole tam, co vůkol pláň ta širá,
jak bojiště se život rozprostírá.
Zda zříte, jak tam černé bloudí stíny?
Toť naše viny, naši hříchové.
Rej vášní zlých a všechny klaté činy,
ba, každé naše slovo jalové –
to vše teď vstává, jako ze hlubiny
by vznášeli se mrtvých duchové,
a na nás Bohu žaluje to němě,
jak chabé to, jak nevěrné jsme plémě.
A zříte dál těch ssutin truchlé lány?
To stopy strastí jsou z dnů minulých.
Toť rumy tužeb, pobořené plány
a trosky nadějí již zhynulých.
Ach, zašlý rok on mnohé zaťal rány
v hruď živých dnes i těch již zesnulých
a učil cítiti to země syna,
jak zná nás drtit ruka Hospodina.
Vždyť co to ještě černá se tam v pláni?
Ach, jsou to hroby, jsou to mohyly.
Tam odpočívají ti milovaní,
jež s pláčem, s bolestí jsme pohřbili.
Tak mnohý v let svých krásném rozkvetání,
tak mnohý kvítek rodin rozmilý,
tak mnohý věrný bez falše a zrady,
ach, mnohý opustil ty naše řady!
Nuž, druzi milí, sionské vy čety,
jež ušetřilo smrti lučiště,
jak máme poctít zbožnými dnes vzněty
to své i těch již padlých bojiště?
Aj, k Tomu, jemuž zem i hvězdné světy
rad jeho slitovných jsou jeviště,
aj, k Bohu vzhůru nechať oči vzplanou
a nestyďme se, slzy-li z nich skanou.
Však mohou být to jen ty perly stkvoucí,
jichž třpytem hlásá duch náš dojatý:
Ó, přijmiž, Pane, přijmiž díky vroucí
za každý dar tvých útěch přijatý!
A odpusť, sejmi ty, Ó Vševědoucí,
nám břímě vin pro Světce s Golgaty
a všemi strastmi, všemi světa boji
veď k vítězství nás pod korouhví svojí!
A pak – pak, bratří, nad všech trudů směsí
nechť sklene láska oblouky svých duh!
Čím ublíženo kde, to odpusťme si
a slibme po sboru si druhu druh,
že, ať nám blaze, ať nás hoře děsí,
chcem jedno srdce být a jeden duch,
vždy znajíce se k té jen svaté zbrani,
jíž ostřím bratrstva jest milování.
Tak od srdce to k srdci provolejme
až ku nejdalším sborů končinám!
Tak nade hroby padlých přísahejme,
pak s námi Bůh a pak kdo proti nám?
A pak jen směle dál se v pochod dejme
k hor věčných zaslíbeným výšinám!..
Mrak prch, mha mizí, slunce září v stráně,
ve jménu Božím „Na zdar“, mužstvo Páně!