POVZDECH.

Adolf Červinka

Už travou stezka zarůstá, kde líbal jsem Tě na ústa před mnoha, mnoha lety, čas dílo zkázy dokonal, hoch jeden čilý si Tě vzal, mne stihl osud kletý. Dřív mnohá dívka blouznivá, dnes jenom hluchá kopřiva se na mne ještě věší, po zubech ani památka, já pouštím zlatá prasátka po stropech svojí pleší. Ty štíhlá jako lilie, když ponejprv se rozvije, jsi byla tenkrát v pasu – dnes rovnováhu v tramwaji tvé bílé nožky zviklají, kdo ukradl ti krásu? –

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

708. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXIX. Dušinko má, když mně ponejprv (Josef Uhlíř)
  2. Láska bratrská. (Vojtěch Nejedlý)
  3. Potok. (Vilém Ambrož)
  4. Pomněnky. (Václav Jaromír Picek)
  5. LESNÍ VILA. (Stanislav Popelka)
  6. VZPOMÍNKY. (Ruda Mařík)
  7. Žel děvčete. (Martin Alexander Přibil)
  8. Stromeček. (Josef Jaroslav Langer)
  9. V DÁLI. (Jaroslav Goll)
  10. Tenkráte srdce mé zajásalo, (Josef Holý)