Narcisova radostná píseň.
A Narcis si přitiskl k prsám varyto a zpíval nad krásným Lamíniným tělem:
„Zpívám chválu vánku, který líbá mé líce, chválu jabloní, které občerstvily mé rety, chválu lesů, které nechaly mou duši poslouchat jejich šumoty, chválu niv, které roztančily zlatem svých klasů mé zraky. A nyní sedím u mrtvého těla, jež kdysi žilo. Ah, nechce se mi milovat je. V něm dohasly polibení a touhy a úsměvy a chvění. Přišla smrť a odnesla si je tam, kde ustalo proudění zářivých objetí. Lamína je mi lhostejna, neboť nepřijde již více ke mnemně a nedotkne se mne více svým loktem.
CHVÁLU ŽIVOTA ZPÍVÁM, CHVÁLU MUŽŮ A ŽEN, JIMŽ DÁN SVĚT K POŽÍVÁNÍ.