ČASOVÉ SLOKY

Viktor Dyk

ČASOVÉ SLOKY
Únava na nitrech leží. A touhy bezmocné, plané. Korumpovaná srdce a duše korumpované. Kdo energii uspal, kdo stavbu snů stále boří? A ničeho už není, co ještě září a hoří? Zášť, láska, klad a zápor... Jak matně světýlko bliká! – Převezmem’ tedy prapor od mdlého praporečníka! 15