DVĚ PÍSNĚ O PODPISU
I.
I.
Pro podpis ruka nebolí.
Já podepíšu cokoli.
Je politika špinavá
a lépe ukázat jí záda.
Než časem nutnost nastává
vyhovět přání kamaráda.
Pro podpis ruka nebolí.
Já podepíšu cokoli.
Já chápu, kde je teplá pec,
že při ní být je lidem zdrávo.
Též jasno je mi, na konec
že vším je vinno státní právo.
Pro podpis ruka nebolí.
Já podepíšu cokoli.
Pro škarohlídy, morousy
mám ještě důvod, jenž je zkosí.
Ti, kdož můj podpis přečtou si,
uznají: „Znamená on cosi!“
77
Pro podpis ruka nebolí.
Já podepíšu cokoli.
II.
II.
Muž, který podepsal, dne rek,
vznešeně vztyčuje svou hlavu.
Zaručen nyní výsledek,
zakřiklť pusté lůzy vřavu.
Kurs pojištěn je, bohu díky,
zvlášť positivní politiky.
Výhody její dobře znal
Muž, který podepsal.
Muž, který podepsal, rek dne,
přec jakous bolest v nitru tají.
A časem touhy záhadné
ho zákeřnicky přepadají.
Ptát chuť se vrací tvrdošíjně:
„Co bylo vlastně na Žofíně?“
Než nemá kuráž, by se ptal,
Muž, který podepsal.
Leden 1910.
78