OH, JAK JE KRÁSNÉ...

Viktor Dyk

OH, JAK JE KRÁSNÉ...
Oh, jak je krásné důvěřivým letem letěti přes kraje. Letěti v smíchu udiveným světem, jenž pro tě dozraje. Oh, jak je krásně silou přemoc’ věci, vznést výš se, v oblaka. A země, nebe jsou jen pouzí svědci, kam touha vyláká. Ten egoismus popřán pouze chvíli. A křídla ochábnou. A padáš náhle znaven, beze síly v krajinu nevábnou. Deštivý den je. Vše je v těžkém hoři. Kraj je tak zasněný. Ten zvláštní smutek od rána tě moří: Hranice určeny. Paříž, červenec 1909.
109